Poučení z Maďarska
Postkomunistická střední Evropa se propadá do politického chaosu. Je těžké pochopit proč a je těžké v tom všem najít nějaké světlo naděje, že bude někdy konec. Jakoby se vstupem do Evropské unie propadly bývalé komunistické země do nějakého prapodivného prostředí, se kterým si nevědí rady.
Přesto tu nějaká šance existuje, objevila se konkrétně v Maďarsku ve světle hořící budovy státní televize.
Pro začátek uveďme přehled, co všechno se stalo v Polsku, Maďarsku, v Česku a na Slovensku po volbách, které všechny proběhly během posledního roku.
V Polsku a na Slovensku je to podobné. Vládu sestavil vítěz s podporou populistických a dokonce extremistických stran - v jednom případě jde o Ligu polských rodin, ve druhém o Slovenskou národní stranu. V Polsku vláda funguje už déle, rozpadá se a předčasné volby se zdají být na dohled. Slovensko zatím pouze trpí ostrakizací okolních zemí kvůli své politické reprezentaci.
Česko je Polsku podobné tím, že se také mluví o předčasných volbách - dokonce ještě předtím, než se podařilo nějakou vládu prosadit v parlamentu. Hlavním důvodem je fakt, že nereformovanou komunistickou stranu nechce pustit kromě sociálních demokratů žádná jiná strana do vlády.
Nejzajímavější je však situace v Maďarsku. Bývá chváleno za svůj volební systém, který zatím vždy umožnil jedné straně, či dvoučlenné koalici získat dostatečnou většinu v parlamentu. Ovšem ani dobrý volební systém dnes nestačí.
Maďaři mají vážné ekonomické potíže a dostali se do nich vlastní vinou, když nadmíru zadlužili státní rozpočet. Znovuzvolený premiér Ferenc Gyurcsány to ovšem v plné míře přiznal až po volbách - deficit státního rozpočtu dosáhne deseti procent, proto bude třeba udělat přísně škrty v rozpočtu a zvýšit daně. O ničem takovém před volbami nemluvil - ani o vyšší dani z přidané hodnoty, ani o nové dani pro bohaté, ani vyšších dávkách sociálního pojistného, ani o školném na univerzitách. Gyurcsány se ocitl v takové situaci, že už ho přestalo bavit lhát, jak činily všechny dosavadní politické reprezentace. Učinil tak v emotivním prohlášení před funkcionáři své strany koncem května. Když před týdnem unikl jeho projev do médií, reagovala veřejnost značně rozhořčeně a pravicoví radikálové toho využili k rozpoutání pouličních násilností a k rabování televize.
Premiér-lhář říkala o Gyurcsányovi výsměšně média v celé Evropě, nakonec se ale jejich hodnocení výrazně změnilo. Gyurcsány je prvním středoevropským politikem, který se po dlouhých letech všeobecného lhaní odvážil říct pravdu. Vystoupení maďarského premiéra zkrátka bylo tím řešením, které potřebuje nejen jeho země, ale všechny státy Visegrádu a zřejmě i mnohé další okolo.
Nejlépe vysvětlil maďarské dilema a jeho řešení redakční komentář německého listu Frankfurter Allgemeine Zeitung.
"Země sice dokázala přilákat významné západoevropské a americké investory, zaplatila to však daňovými výjimkami, takže státní rozpočet nemohl být konsolidován. Zároveň bylo obyvatelstvo z komunistických dob zvyklé na tzv. bezplatné výhody - a volilo vlády, které na tom nechtěly nic měnit. V této jiné mentalitě přežívala každodenní korupce." Výčet tří hlavních potíží je pozoruhodný a člověk je v pokušení přiznat, že stejnou kritiku zaslouží také Česká republika.
Investiční pobídky zahraničním investorů neuvěřitelně zrychlily růst hrubého domácího produktu také v Česku, neplní však dostatečně rychle státní rozpočet, aby dokázal zaplatit všechny důchody, sociální dávky výdaje na zdravotnictví. Brzy může skončit jako ten maďarský. Příkladů o vševládnoucí korupci je také v Česku nespočetně. Spíše je únavné vypočítávat jeden po druhém, stačí odkázat na průběžné zpravodajství deníků.
Také v Česku politici všech stran při volbách slibují nesplnitelné včetně úplné kvadratury kruhu: snížíme daně i sociální pojistné a zároveň zvýšíme sociální výdaje.
V tom se právě liší maďarský premiér, který po volbách přiznal pravdu. Jistě bude mít co vysvětlovat vlastním občanům, například proč jim to neřekl ještě před volbami. Také v Bruselu bude muset vyjasnit, proč posílal zkreslené údaje o stavu veřejných financí.
Jenže Frankfurter Allgemeine Zeitung pro něho nemá jen příkrá slova: "Demonstranti by měli vysvětlit, proč stíhají kritikou nový pokus skončit s morálním úpadkem způsobeným ještě komunistickým režimem." Tím pokusem je Gyurcsányova nepochybná snaha hovořit pravdu.
Na tom všem je pozoruhodné, že se maďarská krize hodnotí jako morální problém. Z české strany můžeme potvrdit, že podobný problém prožíváme také. A pokud ho nebudeme řešit a budeme svou komunistickou mentalitou volit stále jen toho, kdo nejvíc slibuje, můžeme se dočkat, že vládě budou sedět lidé, jako jsou například slovenští Mečiar se Slotou, nebo polští Giertych s Lepperem.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .