Pozdní Kalouskova rezignace
Odpovědný čin odpovědného politika. Tak hodnotí rezignaci Miroslava Kalouska na stranické a čtyřkoaliční funkce šéf lidovců Jan Kasal a také stínový premiér Karel Kühnl. Jejich slova by byla na místě, kdyby Kalousek ustoupil od účasti ve stínové vládě v době, kdy se jednalo o obsazení jednotlivých postů.
Tehdy ho však rezignovat nenapadlo a situace se vyhrotila natolik, že KDU-ČSL za asistence většiny politiků z Unie svobody raději obětovala lídra čtyřkoalice Cyrila Svobodu a postavila se za Kalouska. Tedy za politika, který se netěší dobré pověsti.
Konkrétně kvůli tomu, že v letech 1993 až 98 působil jako ekonomický náměstek ministra obrany. V této době bylo uzavřeno několik problematických smluv, které způsobily armádě milionové škody. Ať už jde o nákup padáků, se kterými se nedá skákat, nebo o protitankové střely, které byly prošlé a vadné. Miroslav Kalousek samozřejmě kvůli tomu nebyl obviněn z žádného trestného činu. Miroslav Kalousek patrně ani nemá konkrétní podíl na tom, jak byly smlouvy zformulovány. Miroslav Kalousek však působil jako ekonomický náměstek. A měl by za přehmaty svých podřízených nést alespoň politickou odpovědnost.
Tím spíš, že v současné době dospělo vedení ministerstva k názoru rozpustit akviziční úřad. Tedy instituci, která se na problematickém zadávání zakázek podílela. Vzhledem k tomu, že šlo o opakované excesy, musí nést Kalousek v politické rovině spoluzodpovědnost za to, že jim nedokázal zabránit a že se o to ani příliš nepokoušel. V politice platí na rozdíl od běžného života presumpce viny. Člověk by se tudíž měl sám a dobrovolně stáhnout z politické scény, pokud nedokáže hodnověrně přesvědčit veřejnost o tom, že podezření vztahující se k jeho osobě jsou naprosto nepodložená.
To se Miroslavu Kalouskovi zatím nepodařilo. Je tudíž s podivem, že KDU-ČSL vsadila právě na takovéhoto člověka. Tím pouze podpořila spekulace o tom, že post ekonomického náměstka na ministerstvu obrany mohl být pro stranu ze zištných důvodů hodně důležitý. A to natolik, že bylo potřeba Kalouska podporovat nejenom při jeho působení na ministerstvu, ale také v dalším budování jeho politické kariéry.
Nebýt Svobodovy rezignace a také gesta Hany Marvanové, o Kalouskově pošramocené pověsti by se tolik nehovořilo a patrně by nemusel pod tlakem veřejného mínění ze svých funkcí odejít. Kalouskova rezignace ještě automaticky neznamená, že ztratí svůj politický vliv. Naopak je pravděpodobné, že stranou zájmu veřejnosti zůstane i nadále jedním z nejmocnějších politiků KDU-ČSL.
Tím spíš, že rád sází na konfrontační styl jednání se svými oponenty. Takže mnoho z nich si asi rozmyslí pustit se s Kalouskem do otevřeného konfliktu. Ostatně názorným příkladem může být Kalouskova výzva, aby Hana Marvanová a Cyril Svoboda jasně dokázali, že je nedůvěryhodnou osobou. Pokud tak neučiní, měli by podle Kalouska vyvodit osobní politickou odpovědnost.
Jak už bylo řečeno, vzhledem k presumpci viny v politickém životě, je to přesně naopak. Pokud Miroslav Kalousek jednoznačně neprokáže svoji bezúhonnost, neměl by se do žádných politických funkcí vrátit. Naopak Cyril Svoboda a Hana Marvanová se zachovali jako odpovědní politici. Kdyby jejich názor převážil, nemusel uvnitř strany lidové nastat rozpor a nemusela by se čtyřkoalice dostat do nepříznivého světla v očích voličů.
Právě Svoboda a Marvanová ukázali, že dokáží vnímat realitu a že jsou prozíravými politiky. Jejich rezignace byla ukázkou toho, jak by měl vypadat skutečně nový politický styl. Ten by se mohl projevit také v tom, že by Svoboda s Marvanovou mohli patřit mezi nejvážnější adepty na nejvyšší stranické posty v KDU-ČSL a v Unii Svobody.
ČRo 6 / RSE 12. dubna 2001
Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz
