Praha nezaměstnaným nevěří

Jde jenom o sezónní výkyv, tvrdí dosud politici a snaží se tak situaci bagatelizovat. Mají pravdu, že v lednu bývá nezaměstnanost opravdu nejvyšší za celý rok. Jenže dnes jde o číslo, které je téměř o procento vyšší než před dvanácti měsíci, kdy podíl lidí bez práce překročil magickou hranici deseti procent.

V reálu to znamená 570 tisíc nezaměstnaných. Kolik jich má být, aby vláda začala hovořit o tom, že situace je opravdu vážná a že je třeba urychleně něco dělat?

Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach reagoval pouze tím, že by zpřísnil výplaty dávek v nezaměstnanosti a některých sociálních podpor. Nárok budou mít pouze ti, kteří nastoupí na veřejně prospěšné práce, případně se budou rekvalifikovat. A když dávky nebudou automaticky, lidé půjdou raději pracovat. Zní to dobře - nedávno takovou reformu zavedli na Slovensku, velké úspěchy s tímto postupem měli koncem devadesátých let Dánové. Mělo by se ale říci o dost víc. Ani tato reforma se neobejde bez skutečné přípravy. Třeba v Moravskoslezském kraji je přes sto tisíc nezaměstnaných a pouze pro pět tisíc z nich jsou veřejné práce a jen pro tisíc rekvalifikace. Hodlají tedy ministerští úředníci nezaměstnaným opravdu něco nabídnout, anebo jen odhánějí problémy od své hlavy jako obtížný hmyz?

Nejde říct, že stát nedělá vůbec nic. Zvlášť některé pracovní úřady jsou velmi efektivní a umějí využít všechny možnosti, jak lidem najít práci. Jenže údaje z krajů ukazují, že tento nástroj někde prostě nestačí. Rozhodně tam, kde se podíl lidí bez práce zvyšuje nepřetržitě posledních šest let. Jde celkem o tři regiony - Mostecko, Bruntálsko a Ostravsko s nezaměstnaností nad dvacet procent.

Může v těchto regionech pomoci něco jiného než program, který by cíleně pomohl na nejkritičtějších místech a který by dal současným nezaměstnaným naději, že se něco může změnit k lepšímu? Polovina z nich, jak známo, je bez práce už přes dvanáct měsíců a takové lidé obvykle zcela rezignovali. Není tajemstvím, jak by měl takový program vypadat - jde o to udělat investiční program na několik let, s jasně rozmyšlenými prioritami a s nezávislou dozorčí radou, která by čerpání peněz kontrolovala.

Paradoxně není problém s penězi. Například Mostecko a Ostravsko mají od vlády slíbeno dohromady 40 miliard. Jejich pomocí by se měl kraj revitalizovat - tím se ale bohužel myslí jen to, že finance pomohou odstranit staré důlní škody. To je jistě potřeba, penězům ale chybí podstatnější využití, totiž rozvojové programy, které by daly práci co nejvíce lidem a pomohly nastartovat nové podniky.

Z Prahy to všechno vypadá jako pouhá hra čísel. Jak by ne, kdo chce v hlavním městě najít práci, ten pracuje. Ale neměl by o problémech s nezaměstnaností mluvit ten, kdo se nebyl podívat v Mostě, anebo v Ostravě.

Všechno se tam jakoby rozpadá pod rukama. Lidé zakládají v podnikatelských inkubátorech nové firmy, za pár měsíců je ale zavírají. Firmy dostávají rozvojové dotace od ministerstev, v lepším případě ale jejich program skončí, když dotace dojdou. Z vysokých škol vychází každý rok tisíce absolventů, značná část z nich se ale hned poté začíná zajímat, jak sehnat podnájem v Praze. Města i kraj chystají průmyslové zóny, jenže nové firmy do nich nepřijdou. Mezitím se zavírají staré podniky, protože odcházejí ti, kteří je před pár lety privatizovali.

Ti největší optimisté na Mostecku, Bruntálsku nebo Ostravsku říkají: když přežijeme tento rok, pak už bude všechno dobré. Rozhodně zaslouží obdiv - dokážou si stejnou větu opakovat už sedmý rok po sobě.

Vláda by měla postiženým krajům pomoci, aby právě tito lidé nebyli zklamáni.