Přepočítáno - zapomeňte!

23. duben 2009

přáli by si zřejmě moldavští komunisté a prezident Voronin, kteří byli po sporných parlamentních volbách nakonec přece jen donuceni souhlasit s tím, aby ústřední volební komise hlasy ještě jednou překontrolovala.

Jak se dalo předem očekávat (upřímně řečeno i proto, že mezinárodní pozorovatelé včetně odborníků z OBSE označili tyto volby až na drobné nedostatky za solidní a platné), opozice nedosáhla toho čeho chtěla, tedy zpochybnění či dokonce zrušení vítězství komunistů. I po přepočítání získala tato strana téměř 50 procent hlasů (v absolutním vyjádření za ně hlasovalo 760 tisíc moldavských voličů) a v moldavském parlamentu jí bude patřit 60 křesel. To je sice přesně o jedno méně, než by komunisté potřebovali na zvolení nového prezidenta země jen na základě svých vlastních mandátů, ale stejně...

Ani tento verdikt ovšem ještě není konečný a v této fázi o něm bude rozhodovat moldavský ústavní soud. Jeho rozhodnutí (patrně souhlasné) se očekává ještě do konce tohoto týdne. Opozice je si vědoma, že její věc je zřejmě definitivně prohraná. Přesto její představitelé trvají na tom, že ve hře je přinejmenším 400 tisíc zfalšovaných hlasů - především mrtvých duší, lidí, trvale žijících mimo Moldavsko, či komunistických voličů kteří šli pro reprezentanty nejpokrokovějšího světového názoru tohoto světa hlasovat hned několikrát. Uvědomíme-li si, že v Moldavsku hlasovalo něco přes půldruhého milionu lidí (což je asi 57 % oprávněných voličů), mohl by onen údajně zfalšovaný téměř půlmilion znamenat skutečné zemětřesení. Prokázat podobnou věc se ovšem opozičním stranám s největší pravděpodobností nepodaří a je otázka, zda liberální moldavská opozice docela obyčejně neměla velké oči. Moldavsko je statisticky nejchudší země Evropy a prokomunistické volební preference proto nejsou ničím nečekaným.

Jiná věc je, že tento vývoj v Moldavsku v každém případě musí vyhovovat především Moskvě. Každý režim v postsovětském terénu, který se programově či podvědomě obrací k minulosti někdejšího komunistického impéria, je pro autoritářsky uspořádané Rusko vždy mnohem přijatelnější než bývalé sovětské republiky, jejichž politické elity podobně jako v Gruzii nebo na Ukrajině příliš otevřeně pošilhávají po spolupráci s evropskými strukturami.

Racionální část Moldavanů si zřejmě uvědomuje, co zemi při tomto vývoji čeká. Jsou-li statistická čísla správná, až 650 tisíc občanů Moldavska žádá o povolení vystěhování do sousedního Rumunska. Rumunský prezident Basescu, který podobně jako vládní špičky v Bukurešti z nejnovějšího vývoje v Moldavsku radost docela jistě nemá (i když je na druhé straně viněn z podněcování nepokojů ze 7. dubna), už se nechal slyšet, že je třeba všem, kdo si přejí vystěhovat se z Moldavska do Rumunska, pomoci a změnit příslušné právní normy tak, aby se vystěhovalecký proces pro Moldavany co nejvíce zjednodušil.

O rumunské ruce v nedávných nepokojích přitom nemluví jen moldavský prezident Voronin, ale i Moskva. Pravdou je, že mladí demonstranti, kteří se před parlamentem v Kišiněvě změnili v pogromisty, nesli v ruskou rumunské státní vlajky a mapy "velkého Rumunska", na nichž bylo dnešní Moldavsko zakresleno jako součást Rumunské republiky. To sice vypadá jako vážná indicie, ale rozhodně bychom ji neměli považovat za víc než za přání mladých Moldavanů žít v zemi, která se stane součástí integrující se Evropy, a ne jen téměř bezprávným apendixem velmocensky opět nenasytného Ruska.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio