Prezident má být jen jeden...
...říkají příznivci podobné reformy, která by institut prezidentství například v Tatarstánu, Baškortostánu, ale tím pádem třeba i v Čečensku chtěla zrušit a nahradit ho jednotným systémem regionálních zákonodárných shromáždění. Těm by pak zřejmě Moskva dodávala recept, jak mají podle jejích představ na svých územích vládnout.
Jistou logiku tato konstrukce má: Na jeden, byť největší stát světa, je těch prezidentů trochu moc, i když v širším světovém povědomí fungují asi jen tatarský Mintimer Šajmijev, který reprezentuje v Rusku velmi důležitou a také patřičně sebevědomou národnostní menšinu, a samozřejmě Ramzan Kadyrov, který je pro Moskvu garantem neogulagovského řešení spletité čečenské otázky.
Prvně jmenovaný regionální předák, tedy tatarský prezident Mintimer Šajmijev, na zatím jen nepotvrzené zvěsti o úmyslech Moskvy, pokud jde o mocenskou strukturu subjektů federace, reagoval 14. června na X. Celosvětovém kongresu ruských médií v tatarské metropoli Kazani, když vyzval k obnově všelidového hlasování o kandidatuře regionálních poltických předáků a také ke zrušení práva federálního prezidenta rozpustit místní zákonodárné shromáždění, pokud nebude souhlasit s osobou, již do nejvyššího úřadu v příslušném regionu navrhne Moskva, přesněji řečeno hlava státu. "Myslím, že se vrátíme k původnímu schématu. Takovéto lidi je třeba volit," řekl doslova Mintimer Šajmijev.
Připomeňme si, že Putinovo rozhodnutí z roku 2004, že hlavy subjektů federace nebudou voleny všelidově, ale zastupitelskými sbory na doporučení ruského prezidenta, bylo už tehdy a doposud je považováno za jednu z posledních ran beztak slabé ruské demokracii. Liberální veřejnost proti tomuto neomalenému kroku tehdejšího prezidenta brblala a párkrát si i zabouřila v ulicích, ale to bylo asi tak všechno, co pro věc mohla udělat.
Tentokrát je ale situace patrně vážnější. Proti snahám Moskvy o další posílení moci centrální vlády už vystoupil nejen Šajmijev, ale kupříkladu také jeho baškirský kolega Murtaza Rachimov a časem se s největší pravděpodobností přidají i někteří další.
Jak soudí analytik a člen vědecké rady moskevského Carnegie centra Andrej Rjabov, "začíná velká poziční hra o získání regionálních předáků na svou stranu". Rjabov touto formulací ostatně možná naráží na fakt, že moci nad regionálními předáky by se podle některých signálů rád ujal Vladimir Putin, přestože podle ruské ústavy jde o pravomoc prezidentskou. Potíž podle tohoto odborníka také spočívá v tom, že je těžké v současné době rozdělit necelých devět desítek těchto regionálních politických vůdců na dvě části - tedy na příznivce obnovy přímé volby gubernátorů či regionálních prezidentů a její odpůrce. Různých podskupin bude podle něj být víc a tito lidé mohou buď federálního prezidenta posílit, anebo naopak usilovat o vytvoření jisté protiváhy ústřední moskevské moci. Sám protagonista nečekaného potenciálně protikremelského hnutí Šajmijev navíc prohlásil, že takovýto pokus Kremlu o další útok na regionální pravomoci jen povzbudí nacionalistická hnutí v příslušných oblastech. Když si uvědomíme, že jde v řadě případů o regiony se silným islámským vlivem, raději případné důsledky takovýchto výbuchů nespokojenosti ani nedomýšlet.
Zajímavé je, že Moskva na tyto regionální turbulence zatím reaguje dosti uvážlivě. Ministr pro regionální politiku Dmitrij Kozak, který byl politickým představitelem bývalého prezidenta Putina v Jižním federálním okruhu, k problému jen opatrně poznamenal, že v nejbližší době nebude návrat k přímé volbě hlav subjektů federace možný. Touto formulací ovšem nevyloučil, že po čase by se o takové věci třeba uvažovat dalo. Kupříkladu vlivný kemerovský gubernátor Aman Tulejev ale nejenže Šajmijeva nepodpořil, nýbrž dokonce prohlásil, že "v civilizovaném státu může být jen jeden prezident a jeden předseda vlády, kteří zosobňují národní nezávislost a suverenitu země".
Na celém tomto konfliktu je nesmírně zajímavá a zároveň znepokojivá jedna věc: Zatímco demokratická opozice, vedená lidmi typu Garri Kasparova, pro Kreml viditelně nebezpečná není, o pohybech v nejvyšších patrech ruské státní moci se totéž rozhodně říct nedá. Řečeno s Winstonem Churchillem, "rvačka buldoků pod kobercem" v Moskvě je vždy nevyzpytatelná a její důsledky těžko odhadnutelné. Může to samozřejmě být jen bouře ve sklenici vody, ovšem taková, jaké bychom si rozhodně měli všímat co nejpozorněji.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
