Prezidentské volby v Abcházii
Abcházie je jedním ze dvou významných neuralgických bodů současné Gruzie. Tato tradičně proruská autonomní republika se na počátku 90. let jednostranně rozhodla pro vyhlášení samostatnosti. Tu sice neuznává žádný stát světa, ale oficiální Tbilisi zatím nedokázalo v této enklávě na západě země prosadit svou vůli a Abcházie tak zůstává sice nikým nepožehnaným, ale víceméně samostatně žijícím polostátním útvarem.
Abchazské prezidentské volby původně proběhly už počátkem října. Sčítání hlasů tehdy doprovázel obrovský chaos a volební komise jednou prohlásila za vítěze opozičního kandidáta Sergeje Bagapše, kdežto podruhé Kremlem podporovaného dosavadního premiéra Raula Chaddžinbu. Po týdnech průtahů se oficiálním vítězem přece jen stal Bagapš, který před několika týdny přijal návrh dosavadního prezidenta Vladislava Ardzinby, aby se volby opakovaly. Oba rivalové v nich nakonec kandidovali společně: Bagapš na prezidenta a Chaddžinba na viceprezidenta. Oba muži také šli v hlavním městě separatistické republiky, kdysi lázeňském Suchumi, k volební urně málem ruku v ruce.
Jediným soupeřem této původně rivalské dvojice byl podle ruské agentury Interfax šéf Abchazské lidové strany Jakub Lakoba. Ten však viditelně neměl nejmenší šanci na úspěch Rusko Spojenectví Bagapše a Chaddžinby okázale uvítalo. Moskva sice samostatnost a nezávislost Abcházie oficiálně neuznává, ale po celou dobu sporné existence na Tbilisi nezávislé původně autonomní republiky poskytuje provincii rozsáhlou hospodářskou pomoc. Dvě třetiny Abchazů mají ruský cestovní pas a drtivá většina obyvatel tohoto cípu Gruzie hovoří rusky.
Jak se zdá, pro výsledek voleb byla rozhodující únava voličů z mnohatýdenních tahanic. Drtivá většina občanů vyjádřila spokojenost s tím, že Moskvou a dosavadním prezidentem Ladislavem Ardzinbou podporovaný Chaddžinba se s opozičním předákem Bagapšem nakonec dal dohromady. Hodně obyvatel Abcházie je přesvědčeno, že se tím podařilo zabránit dalšímu občanskému konfliktu. Ten první z let 1992-93 z Abcházie vypudil téměř všechny Gruzíny, kteří dodnes žijí na gruzínském území jako uprchlíci, často bez pořádné střechy nad hlavou.
Největší pozornost aktuálnímu vývoji v Abcházii přirozeně věnovalo Rusko a Gruzie. Když se před rokem po revoluci růží do čela gruzínského státu dostal Michail Saakašvili, jeho ruský kolega Vladimir Putin zřejmě sice nerad,ale přece jen prohlásil, že nový režim v Tbilisi má právo usilovat o územní a politickou celistvost země, tedy i o znovuzískání kontroly nad dvěma separatistickými enklávami - Abcházií a Jižní Osetií. Ve skutečnosti však Rusové tato dvě území, která by sotva mohla uvažovat o ekonomické samostatnosti, tiše udržují při životě a k urovnání sporů separatistů s tbiliskou vládou nijak nenapomáhají. Je to pochopitelné - Michail Saakašvili v čele gruzínského státu, kde vystřídal Moskvě mnohem bližšího Eduarda Ševardnadzeho, je pro imperiálně uvažující Rusy zplozencem amerických neokoloniálních rejdů a výsledkem amerických snah Rusko z Kavkazu postupně vytlačit. Neformální podpora sice neuznaných, ale fakticky samostatných režimů v Abcházii i Jižní Osetii je tak praktickým naplňováním staré mocenské poučky rozděl a panuj.
Na druhé straně se zdá, že vítězství Sergeje Bagapše je pro Moskvu méně příjemné, než byla zatím ochotna připustit. Tento muž viditelně hodlá postupovat podle vlastního uvážení a ruské rekomendace, kdo by měl usednout do jakého vládního křesla, bude asi brát jen jako poradní. Co bude ale změna v abcházském prezidentském křesle konkrétně znamenat pro všechny zúčastněné, ukáže až čas.
