Proč Češi vymírají

Média měla titulek na hlavní stranu a také významní představitelé veřejného života reagovali podle očekávání. Ekonomové připomněli, že bude nutná důchodová reforma, protože pokud by se současný systém nezměnil, zcela jistě by zkrachoval za pár desítek let, kdy bude víc Čechů v důchodu než v práci. Jiní ovšem tvrdí, že produktivita práce se zvyšuje natolik, že celý národ uživí, i když lidí v produktivním věku bude pouhá třetina.

Ředitel statistiků také vysvětlil, že nedostatek pracovních sil půjde ještě pár let nahradit přílivem cizinců, očekává se nadále především z východu, například z Ukrajiny nebo Bulharska. Pozoruhodné je, že se nad tím nikdo nepozastavil. Česká společnost si už zvykla na něco ještě před pár lety nemyslitelného - existují některé druhy práce, na které u nás nejsou lidi a kde bychom se bez přistěhovalců prostě neobešli.

Politici dosud mlčí, přitom se jim ani nelze divit. S tím, že nejsou děti, se dá jen těžko něco dělat. Namísto stovky dnešních matek jich bude za třicet let jen šedesát - k čemu tady volební programy, mobilizace, parlamentní debaty? Příchod cizinců na volná pracovní místa může zvednout vlnu xenofobie či pravicového radikalismu. Ale co s tím dělat v Česku, když si se stejným problémem očividně nevědí rady ani politici na Západě.

Je to těžké, společnost ale stejně nějak reagovat bude - ať se tomu politici do čela postaví, anebo ne. S tak nízkou reprodukcí totiž nemůže dobře fungovat řada věcí, ekonomikou počínaje a kulturou konče.

V zásadě existují dvě možné reakce, první křesťanská, přesněji katolická, druhá liberální, prosazovaná zvláště feministkami. Důležité je, jak kdo vidí příčiny úpadku porodnosti.

Podle katolíků je hlavním důvodem sobectví mladší generace. Především mladé ženy raději budují kariéru a věnují se zábavám, než aby zakládaly rodinu a vychovávaly děti. Mluvčím tohoto názoru jsou především poslanci strany lidové. Radí zlepšit postavení rodiny, zpopularizovat rodinu speciální výukou ve školách, a ti radikálnější dodávají, že je třeba zakázat potraty. Přístup lidovců je prostý. Za současný stav je třeba najít viníka a toho přemluvit či převychovat, aby se začal chovat lépe. Liberálové ale vidí jiné kořeny problému. Připomínají, že ženy mají dobré důvody, proč narození dětí odkládají. České rodiny dosud nevyjdou s jedním platem, ženy tak jsou nuceny chodit do práce a ještě dlouho nuceny budou. Námaha, která stojí každou partnerskou dvojici, aby dosáhla slušného příjmu, tak bere všechny síly k založení rodiny.

Připomínka, že nejméně dětí mají v Evropě katolické země - nejhůře na tom jsou Španělsko, Itálie a Maďarsko - upozorňuje, že je v tom ještě další problém. V zemích s katolickou tradicí přežívá patriarchální vidění světa a ženy to mají v práci ještě těžší, než muži. Obvykle se s nimi počítá jen na podřízená místa, prosadit se výš je nemožné i při nejvyšším úsilí. Poslední průzkumy o sexuálním násilí dokonce ukazují, že české ženy jsou šikaně se sexuálním podtextem vystavovány zcela běžně. Pokud se to nezmění, nemůžeme čekat, že se počet dětí zvýší.

Z pohledu liberálů mají tedy za nízkou reprodukci vinu celkové společenské poměry - a to se může změnit jen pomalu, emancipací žen a posílením jejich ekonomického postavení.

Mezi jednoduchým řešením křesťanů a složitými návrhy liberálů je pochopitelný rozpor. Samo o sobě by to nevadilo, v otevřené společnosti je možné použít různé metody a nezávisle na sobě přitom mohou fungovat obě. Bohužel to není případ Česka. Rozpor je dost hluboký na to, aby zablokoval obecné politické řešení. Pokud se totiž posílí konzervativní pohled na svět, ještě se zhorší podmínky pro ženskou emancipaci.

Všechny ekonomické a politické debaty dosud přehlížejí to, v čem je hlavní problém. Pokud nás manažeři pouze nutí k stále většímu objemu práce a politici jen vyzývají k odvážnému vstupu do Evropy, nevidí, že lidé jsou prostě unavení. Velké naděje počátku devadesátých let se naplnily jen zčásti a hlavně si jejich výsledky dosud nikdo neužil. S nadsázkou řečeno, politická svoboda byla opět ztracena či oslabena tlakem ekonomické nutnosti. Většina lidí by se potřebovala také někdy zastavit a s uspokojením po vykonané práci se věnovat soukromému životu. Příkladem mohou být země Skandinávie, kde se dětí rodí víc, než na zbytku starého kontinentu. Důvodem není jen to, že lidé tam mají víc peněz. Své sny tam mohou realizovat v daleko příjemnějším prostředí, bez vzájemné nevraživosti.

Proto mají spíše pravdu liberálové, než křesťané. Stará řešení už dnes nepomohou, musí se hledat nová, i když tu třeba nebudou hned. Ale dnes se v každém případě musí začít.