Proč kanónem na vrabce?

Až 250 účastníků včetně hlavního organizátora protestu, světoznámého šachisty Garriho Kasparova, skončilo na policejních služebnách, odkud byli většinou po několika hodinách propuštěni. V Petrohradě pak sice proti demonstrantům nastoupilo jen 1500 mužů, ale když se účastníci klidného shromáždění na náměstí Pionýrů rozcházeli, zatýkalo se také, ale hlavně se i hodně mlátilo, přestože přísně vzato nebylo proč.

Na tomto místě bychom samozřejmě mohli snášet citace a protiputinská hesla, které při těchto demonstracích zazněly, ale jak se zdá, hlavní je v tuto chvíli jiná otázka - totiž proč Putinův režim považuje za nutné tak masivně zasahovat proti svým oponentům, kteří jsou v tuto chvíli popravdě řečeno téměř bez politických a ideologických zbraní a také bez masivnější lidové podpory. Putinova obliba ve srovnání s trvalými zhruba 70 % sice poklesla asi na 65 %, ale je konstantní a téměř neotřesitelná. Proč tedy bylo třeba Garriho Kasparova na deset hodin zatknout a bývalého premiéra Michaila Kasjanova dokonce k demonstrantům vůbec nepustit? Vždyť kdyby obě protestní akce proběhly tak, jak jejich organizátoři plánovali, výsledek by vlastně nakonec byl méně nápadný, protože pro světová média méně zajímavý.

Základní důvody jsou, zdá se, dva. Ten první zřejmě zavdal svým pátečním rozhovorem pro britský list Guardian exilový ruský oligarcha Boris Berezovskij. Ten totiž prohlásil, že současný ruský režim normálními demokratickými metodami porazit nelze a že on proto chystá v Rusku revoluční převrat. Dokonce k tomu dodal, že je ve styku s několika kremelskými úředníky, kteří jsou téhož názoru. Ruská reakce byla okamžitá a přísně vzato oprávněná: Kreml Velkou Británii upozornil, že o oligarchovo vydání už několikrát žádal a že podobné vyzývání k násilnému svržení garnitury, která se k moci dostala ústavní cestou, je jistě protiprávní i na britských ostrovech. Pro Brity je Berezovského pobyt ve Spojeném království krajně nepříjemný, ale na druhé straně se tu zřejmě nenajde jediný soud, který by oligarchu Rusům vydal. Už předem je jasné, co by se s ním asi stalo. Berezovskij sice později svá slova pro Guardian mírnil výrokem, že on násilí také nepovažuje za metodu, ale to podstatné už bylo venku.

Moskevští i petrohradští demonstranti se od Berezovského a jeho názorů samozřejmě distancovali - mimochodem jistě i proto, že, jak soudí i známý český odborník na Rusko Luboš Dobrovský, oligarchova hvězda definitivně zapadá a on na sebe jen potřeboval nějak upozornit. I když jsou tedy jeho postoje hodně extrémistické, normální úspěšnou a sebevědomou státní moc by z důvodů právě konstatovaných jistě nechaly chladnou. Proč tedy tolik emocí a siláckých gest?

Lze-li důvod první, tedy Berezovského nemoudré nadskakování, ještě považovat za respektuhodný a v jistém smyslu pochopitelný, je tu dle našeho názoru ještě důvod druhý, a tím je až paranoidní hrůza Putinovy garnitury z jakéhokoli vybočení lidových mas ze směru, který je nejvyšší mocí doporučen. Hodně to připomíná boj Brežněvova stagnujícího režimu proti několika desítkám disidentů, kteří sice chřadnoucí, ale tehdy přesto mohutný Sovětský svaz rozhodně povalit nemohli. U moci v Rusku jsou dnes ovšem lidé, kteří mají onu tehdejší iracionální hrůzu jako bývalí důstojníci KGB takříkajíc v genech a kteří se zřejmě jinak zachovat neumějí.

Co říci závěrem? Při všech sympatiích k demonstrantům v obou městech je třeba si uvědomit, že dokud budou u moci lidé, přinejmenším psychologicky spjatí s předcházející epochou, bude se v dnešním Rusku vládnout tak, jak se v něm vládne. Tím spíš, že většina obyvatelstva země si podobný vývoj zřejmě přeje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .