Proč mlčí VŠ
Jsou mladí a neklidní, mohl si říkat pozorovatel týdne neklidu, který proběhl počátkem dubna na českých vysokých školách. Studenti tehdy protestovali, že stát nemá zájem o podporu vzdělání a dává na školy málo peněz. Jsou staří a pohodlní, musel by konstatovat stejný pozorovatel dva měsíce poté. Školy se chystají na přijímací zkoušky a o veřejné záležitosti ztratily zájem.
Pouze ministryně Petra Buzková oznámila, že bude žádat na vládě, aby v příštím roce zvýšila rozpočet škol o tři a půl miliardy. Vzhledem k tomu, že prohlášení nemělo ohlas, tak se dá předpokládat, že ministryně celou částku nezíská.
Na letošní rok chtěla přidat něco přes pět miliard, dostala polovinu. Napřesrok to tedy nejspíš bude horší.
Když vysoké školy loni žádaly pět miliard, slibovaly zásadní reformy, které měly zvýšit kvalitu výuky a výzkumu. Kde ale nějaké reformy jsou, proč se o nich nemluví? Aspoň část se jich přece mohla uskutečnit. Nejspíš profesoři a docenti použili vyšší dotace výhradně na své platy a teď se těší, jak v létě pojedou na zahraniční dovolenou.
Při pohledu na vysokoškolskou scénu tedy člověk zaznamená únavu a mdlobu lidí, kteří se o nic nemusí snažit, protože mají své jisté.
Za poslední dva měsíce bylo ještě slyšet dva zlé muže českého školství, kteří žádají, aby stát povolil do soukromé investice do univerzit, jinými slovy školné.. Sociolog Petr Matějů připomněl, že na vysoké školství dává Česká republika nejméně ze všech zemí OECD, tedy ze států, které se chtějí počítat mezi vyspělé. Aby se země dostala ve statistice o něco výš, k tomu by nestačily ani tři a půl miliardy, které ministryně na vládě žádá. Změna k lepšímu prostě nebude, dokud se nezavede školné.
Neoblíbený sociolog se pohybuje v prostředí světových expertů a ti jeho názory berou vážně. V Česku tomu tak ale není a univerzitní či státní hodnostáři umějí jeho připomínky smést rychle a elegantně pod stůl: Je to přece radikál! Nezájem o návrhy Petra Matějů se tak postupně stává důkazem, že prostředí univerzit nemá dostatečné intelektuální schopnosti, aby se dokázalo samo reformovat. Druhým zlým mužem je rektor Masarykovy univerzity Petr Zlatuška. Ten se stal před časem senátorem a teď s kolegou Václavem Roubíčkem navrhuje zákon, který by školné zavedl. Každý ze studentů by mohl platit až osm tisíc korun ročně za své studium - záleželo by na vysoké škole. Do rozpočtu univerzit by takové opatření mohlo přinést maximálně dvě miliardy. Zlatuškova snaha dostat do škol peníze ovšem za současné vlády vypadá jen jako provokace - sociální demokraté budou zcela jednoznačně proti a nejpozději ve sněmovně zákon zablokují. Návrh tedy má spíše osvětový charakter a znovu připomene, že vysoké školství je opravdu v patové situaci.
Sebeuspokojení hodnostářů vysokých škol, myšlenkový úhor a pat reformního snažení - není to už dost špatných zpráv? Pokud jde o vysoké školy po týdnu neklidu, ještě jedna se najde a možná horší, než ty předchozí.
Zdá se totiž, že českému vysokému školství by nepomohly ani soukromé investice. Tři miliardy korun přece platí za výuku studenti soukromých univerzit - celkem jich už je přes deset tisíc. Zdá se však, že jejich příspěvky jsou užívány ještě hůře, než veřejné peníze na školách státních.
Právě v těchto dnes se k takovému tvrzení objevují velmi vážné indicie. Prorektor brněnské Vysoké školy Karla Engliše Václav Větrovec byl obviněn, že byl důležitým aktérem finančních podvodů v případu Berka. O majiteli Vysoké školy Karlovy Vary Ondřeji Davidovi se píše, že se aktivně účastnil podvodu, který připravil o miliony německého podnikatele v Karlových Varech. Proč se nikdo z akademické sféry k takovým skandálům dosud nevyjádřil? Lidé z univerzit k tomu mohou mít dva důvody. První zní, že si o soukromých univerzitách stejně nic dobrého nemysleli.
Nejsou tedy překvapeni. Jenže pak logicky napadá námitka, proč soukromé školy dostaly státní licenci od akreditační komise, kterou obsazují právě zástupci akademické sféry.
Druhou možností je fakt, že učitelé státních univerzit nechtějí kritizovat podniky, které je tak dobře platí. Soukromé vysoké školy musí mít mezi pedagogy několik profesorů a docentů, platí tedy lidem ze státních fakult jen za to, že se nechají zapsat do stavu zaměstnanců. Přitom je jisté, že učitel nemůže dobře učit na několika školách najednou.
Dnes zkrátka nejde vyloučit domněnku, že studenti mnoha soukromých vysokých škol utrácejí velké peníze za nesmyslné přednášky a stát tomu v klidu přihlíží. Proč tedy zavádět školné ve státním? Když nemůžeš říci nic dobrého, raději mlč - říká jedno staré přísloví. Dnes ale už jde jen těžko přehlížet, že vysoké školy trpí. Patří k nemnoha resortům, které se spravují samy, bez jakékoli odpovědnosti a veřejné kontroly. Srovnat to jde možná jen se zemědělstvím či armádou, které také rozdělují veřejné dotace bez jakékoli záruky, že finance použijí dobře. Jenže zemědělce tlačí ke k rozumnému chování Evropská unie a vojáky zase Severoatlantická aliance. Přinutí někdo k něčemu univerzity?
