Prostituce - hodně tvrdá droga
Také s prostitucí je třeba něco dělat, zjistili autoři výzkumu, který v Česku zaplatila Organizace spojených národů. Na první pohled to není žádné velké zjištění, ovšem ve střední Evropě patnáct let po pádu komunismu působí - svým způsobem - jako úplná novinka. Všichni víme, že prostituce existuje, z veřejného pohledu tento nešvar znepříjemňuje život mnoha obcí a zhoršuje pověst České republiky - ale něco s tím dělat?
Nad faktem, že tisíce pasáků prodávají desítky tisíc žen, aby poskytovaly sexuální služby, se vznáší závoj mlčení, který brání situaci vůbec popsat. Znamenalo by to vlastně nahlédnou do světa, kterým se člověk nechce zabývat. Jeho podstata je taková, že člověku bere většinu iluzí a ideálů, které si vytvořil o vztazích mezi lidmi a které mu umožní normálně fungovat ve společnosti.
Pokud ale veřejnost nebude vědět, co probíhá v české zemi paralelně s miliony běžných životů, nikdo nemůže prosadit účinné řešení otázky, která je přitom temná, složitá a do důsledku vlastně neřešitelná. Teď se situace do určité míry mění. Zpráva, kterou pro OSN vypracoval Ústav kriminologie a sociální prevence, je jedním ze vzkazů, které společnost z podsvětí poslední dobou přece jen dostává. Má jednu velkou přednost, ukazuje totiž, jakým směrem by se mělo hledat řešení.
Zpráva popisuje, z jakých prostřední prostitutky vycházejí. Většina je z krajů s velkou nezaměstnaností a "na trase" hledá výdělek. Ještě je v pořádku, když ženy berou prostituci jako běžnou kariéru. Dokážou třeba ukládat peníze, a někdy platit pojištění. Předpokládají, že v pozdějším věku své profese nechají a půjdou do "důchodu". Tyto ženy se dokážou v nenormálním světě pohybovat s jistým sebevědomím a zařadit se v hierarchii obchodu s lidmi na vyšší místa. Takových je ale menšina. Bývá mnohem častější, když se pro ženy stane komunita pasáků a prostitutek něčím, co nahrazuje domov a veškeré citové vazby.
To se stává dívkám, které vycházejí z dětských domovů, anebo ženám, kterým se nějakým dramatickým způsobem rozpadne manželství. Pro ně je bez pomoci zvenčí prakticky nemožné prostituci opustit. Nikdo je ani nemusí nutit, prostě nemají, kam jít.
Některé ženy se na dráhu prostitutky dostávají i z přehnaných snů o kariérách barové tanečnice či asistentky bohatých mužů. Až později zjišťují, že situace je o dost horší. Cestu zpátky může vedle nedůvěry okolí komplikovat i obava z násilí - pasáci jsou stejní jako všichni lidé a pokud to jde, nechtějí přijít o zdroj svých příjmů.
Výzkumníci zjistili, že společnosti, které se zabývají obchodem s ženami, se spojují do mezinárodních sítí a jsou stále lépe organizovány. Pro oběti takového obchodu je pak těžké odejít už proto, že příliš mnoho vědí. Pasáci se bojí, že by mohly svědčit.
Úspěšná kariéra prostitutky je prakticky protimluv. Autoři výzkumu hovořili se ženami, které se s asistencí českých zastupitelských úřadů vracely domů. Pouze každá desátá se vrátila dobrovolně s nějakým výdělkem. 40 procent z nich bylo z ciziny vypovězeno a ještě více z práce uteklo.
Autoři výzkumu se snažili najít model pomoci ženám, se kterými se obchoduje. Zjistili ovšem, že se stávajícími institucemi to příliš nejde. Hlavní těžkosti dokládali na srovnání s pomocí, kterou společnost poskytuje narkomanům.
Stát dnes platí ve školách i v médiích informační kampaně o nebezpečí drog. Závislí narkomani mají k dispozici kontaktní centra, která jim umožňují přežít nejtěžší období - říká se tomu služby harm reduction. Když se rozhodnou léčit, existují specializovaná státní zařízení. Policie pochopitelně tvrdě stíhá všechny obchodníky s drogami.
Pokud jde o prostituci, neexistuje žádná prevence ani informační kampaň. Přitom třetina policejně zaznamenaných případů obchodování se ženami se týkala nezletilých.
Služby harm reduction v tuto chvíli asi fungují nejlépe. Podpora státu neziskovým organizacím, který se snaží prostitutkám zprostředkovat zdravotní a právní služby, je ale zatím omezená.
Žádné sociální ústavy nemají mezi svými klienty bývalé prostitutky. Bezpochyby se oběti obchodování neodvažují nic takového žádat, nikdo jim ani speciální pomoc nenabízí.
Policie stíhá obchodníky se ženami s menší přísností než drogy - svědčí o tom řady nočních podniků na výpadovkách do Německa a Rakouska. Policejní akce mohou osvobodit prostitutky z prostředí nevěstinců. Bohužel výzkum zaznamenal i případy, kdy ženy nejdříve svědčily proti svým pasákům, pak se ale na ulici stejně musely vrátit, protože policisté svým informátorkám nenabídli další pomoc. O hloubce sociální propasti, kam se prostitutky propadají, svědčí případy, kdy se drogy stávají pro některé z nich záchranou. Když se chtějí zbavit této státem více uznávané závislosti, mohou využít prostředí léčebny a dalších narkomanům poskytovaných služeb k útěku z komunity prostitutek.
Není náhodou, že výzkum o obchodu se ženami financovala mezivládní organizace. V tom je také hlavní naděje.
Studie OSN je vážnou připomínkou neudržitelného stavu. Po vstupu do Evropské unie ale bude mezinárodní společenství na Čechy víc tlačit, aby obchodování s ženami také podle svých možností bránili.
