Putin a Anna

Malý počet účastníků lze vysvětlit jak špatným počasím, tak zejména výtečnou náladou ve společnosti, jejíž členové, zejména obyvatelé Moskvy, která je místem s nejvyšší životní úrovní v zemi, mají dojem, že jejich zemi se daří skvěle, a že ten, který ji řídí, si nezaslouží tvrdou kritiku ve stylu Politkovské, ale naopak bezmezný obdiv.

Ten, který zemi řídí, uspořádal pár hodin po smutečním shromáždění recepci v Kremlu, na níž se svými věrnými oslavil své 55. narozeniny. Podstatné dárky si Vladimír Putin nadělil sám. Před týdnem řekl na předvolebním sjezdu proprezidentské strany Jednotné Rusko, že se postaví do čela její kandidátky a zároveň připustil, že by se v budoucnu mohl stát ruským premiérem. Jako lídr kandidátky nejpopulárnější ruské politické strany mí přinejmenším jisté místo v novém ruském parlamentu. Což by ovšem bylo málo, takže ochota stanout v čele vlády by se už za pár týdnů mohla proměnit v jistotu. Například po parlamentních volbách, které se konají 2. prosince a o nichž už dnes (na rozdíl třeba od nedávných ukrajinských) můžeme prohlásit, že Jednotné Rusko v nich s drtivou převahou zvítězí.

Dalším dárkem sobě samému bylo jmenování expremiéra Michaila Fradkova do čela ruské zahraniční rozvědky. Putin tak dále rozhojnil řady dokonale loajálních a téměř neviditelných úředníků na strategických postech, čímž si už před parlamentními i prezidentskými volbami v zemi buduje pozici, která se nejen zdá být, ale taky je neotřesitelná. V Rusku se zkrátka před oběma (popravdě řečeno nedůležitými) volebními akty definitivně dobudovává systém vlády jednoho muže.

Chvílemi až nepříčetnému hněvu Anny Politkovské na tohoto jednoho muže se není co divit. Ostatně ve svém Ruském deníku o tom píše: "Tento autoritářský systém znamená pro nás občany jeden velký problém. Na jeho krach, k němuž nevyhnutelná stagnace jednou povede..., si budeme muset počkat desítky let. Prezidentství se v zájmu uchování putinismu bude předávat z rukou do rukou, bude se stěhovat od jednoho neschopného otce vlasti k dalšímu a nejdůležitějšími prvky tohoto procesu budou dokonalá beztvářnost muže v čele státu a volby podle sovětského vzoru, tedy zfalšované.

Ano, největší potíží tohoto procesu bude jeho dlouhověkost. Krach je nevyhnutelný, ale my se ho nedožijeme. My se jeho svědky nestaneme. A přitom by se člověku tolik chtělo."

V tomto výmluvném úryvku je řečeno prakticky vše. Liberálové typu Anny Politkovské jsou si vědomi, že v zemi vzniká Sovětský svaz bez ideologie. Jsou si vědomi i toho, že tento režim s výrazně většinovou podporou občanů může žít velice dlouho, a oni tomu budou muset bezmocně přihlížet, protože, řečeno s Borisem Němcovem, "Rusko je dobře vytopený autobus, ženoucí se vpřed po silném ledě vysokých cen na energetické suroviny". V zemi, vysílené nedávným transformačním zbídačením, se argument, že je to poněkud krátkozraké, prosazuje těžko.

Jeden západní analytik nedávno k převažujícím proputinským náladám v ruské společnosti prohlásil, že "Rusové znovu učinili zadost svému sklonu k fatálně nesprávným historickým rozhodnutím". Asi to tak je, ale po bídě a chaosu 90. let se jim vlastně není co divit. To bychom bezesporu měli mít na mysli, když budeme i pro nejnovější model ruské společnosti chtít uplatnit známou moudrost, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .