Putin utužuje svou moc

Za nejproblematičtější je považován prezidentův návrh, který značně omezí pravomoci regionů. Putin prohlásil, že gubernátoři budou sice i napříště voleni regionálními zákonodárnými sbory, ale uchazeče o takovýto úřad bude navrhovat on sám. Teoreticky je samozřejmě myslitelné, že takovýto kandidát zvolen nebude. V praxi si ale jen těžko lze představit, že by většina provinčních zákonodárců, pro něž ze zastupitelské funkce plyne řada osobních, především materiálních výhod, hlasovala proti vůli hlavy státu. Politolog Dmitrij Oreškin upozorňuje na to, že tento návrh v podstatě kopíruje zkušenosti republiky Dagestán. V této republice sousedící s Čečenskem nevolí občané svého nejvyššího představitele přímo, ale prostřednictvím tzv. státní rady. Jak zmíněný odborník ironicky poznamenává, do tohoto úřadu je vždy znovu jednohlasně zvolen soudruh Magomedov. Oreškin upozorňuje i na to, že z čistě formálního hlediska Putinův návrh odporuje článku 72 ruské ústavy. V tom se totiž praví, že federace a její subjekty společně stanovují zásady fungování soustavy orgánů státní moci. Putinův návrh je tedy opuštěním principů ruského federalismu a demokracie. Veškeré ruské regiony se dostávají do jednoznačně podřízeného postavení a podřizují se jedinému člověku v ústředí, který se jmenuje Vladimir Putin.

Putin také navrhl reformu ruského volebního systému. Zatímco dnes se do Státní dumy polovina poslanců volí podle zásad poměrného zastoupení a polovina většinovým systémem, napříště by měl fungovat jen první princip. Většinový prvek by se tedy přinejmenším u voleb do dolní komory ruského parlamentu zcela vytratil. Pozornost v této souvislosti vzbuzuje především fakt, že Putin volá také po vzniku silných celoruských politických stran, které by se staly další nástrojem mobilizace ruské společnosti v boji proti terorismu. I tímto Putinovým záměrem však prosvítá jasná snaha po další glajchšaltaci života celé ruské společnosti. Je velmi pravděpodobné, že ony silné celoruské strany, jichž by bezpochyby bylo daleko méně než jak je dnes představuje Státní duma, by byly především státním nástrojem všudypřítomné kontroly nad politickým životem Ruska. Jak by takové strany mohly vypadat, naznačuje způsob fungování proprezidentského Jednotného Ruska, což je v podstatě Putinův propagandistický oddíl.

Putin zřizuje také zvláštní federální komisi pro severní Kavkaz, do jejíhož čela postavil svého nového politického představitele pro Jižní okruh Dmitrije Kozaka. Ten bude koordinovat činnost všech silových struktur v severokavkazské oblasti, což znamená, že na tomto teritoriu se mu budou podřizovat i siloví ministři ústřední vlády. Podle názoru politických pozorovatelů je to první prezidentova facka představitelům takových rezortů, jako je státní bezpečnost, vnitro a obrana. Putin sice v ústřední vládě nikoho nesesadil, ale udělením všeobjímajících pravomocí do rukou Dmitrije Kozaka postižené muže v čele ústzředníchj úřadů veřejně potupil.

Ruský prezident na včerejším jednání vlády oznámil také vznik jakési Komory pro veřejné záležitosti, na jejíž půdě by se mimo jiné měla koordinovat činnost různých nevládních a společenských organizací, v duchu doby samozřejmě hlavně při boji proti terorismu. Tento krok ovšem z celkem pochopitelných důvodů budí nejmenší pozornost. Tzv. vertikála moci, kterou současný ruský prezident láskyplně budoval po celých pět let, se tedy hroutí a bude nahrazena novou. Nové uspořádání státní moci v podstatě znamená zrušení regionálních voleb, jmenování gubernátorů prezidentem, zavedení proporčního volebního systému a v neposlední řadě rozšíření pravomocí tajných služeb.

Včerejším prohlášením ruský prezident přiznal, že tvářní v tvář Beslanu dosavadní organizace nejvyšších orgánů státní moci zklamala. Způsob, jakým chce nefungující systém nahradit, ovšem o mnoho lepší výsledky neslibuje.