Ramzan Kadyrov
Ramzan Kadyrov se úřadujícím předsedou čečenského kabinetu stal poté, co se loni v listopadu vážně zranil premiér Sergej Abramov. Ten letos v únoru požádal o zproštění funkce a převedení na jinou práci. Jak už před rozhodováním o této otázce uvedl předseda čečenského parlamentu Dukvachu Abdurachmanov, citujeme "poslanci Kadyrovovu kandidaturu nepochybně podpoří, bude to jen formalita". Konec citátu.
Pan předseda přesně věděl, o čem mluví - hlasování bylo jednomyslné a Kadyrov mladší má tedy formálně stvrzeno své kralování nad Čečenskem i de iure - de facto vládne této severokavkazské republice už od smrti svého otce, který zahynul při pumovém atentátu během oslav vítězství nad fašismem 9. května 2004.
Kadyrov mladší je v Čečensku prakticky už od smrti svého otce nejmocnějším, ale především velmi obávaným mužem. Jeho soukromé milice, jimž se v odbojné republice řílá "kadyrovci", tvořily do zmíněného atentátu mimo jiné ochranku Kadyrova staršího. Toho sice ochránit nedokázali, když - jak se během vyšetřování ukázalo - bývalý proruský prezident Čečenska osudově doplatil na pumu, která byla do tribuny stadionu v Grozném umístěna dlouhé měsíce před atentátem - se záměrem, který by se dal neujlépe vyjádřit slovy "to se jednou bude hodit". Až se to hodilo, Achmat Kadyrov zahynul.
Ale zpátky ke kadyrovcům. Tyto pozuby ozbrojené oddíly hrdlořezů, věrných svému nejvyššímu veliteli, mají podle zahraničních nevládních organizací i místních pozorovatelů na svědomí stovky beze stopy zmizelých Čečenců, terorizování a mučení svých spoluobčanů i přímé a za normálních okolností snadno prokazatelné vraždy.
Přesto se právě šéf těchto obávaných ozbrojených uskupení stává (zcela jasně z vůle Moskvy) předsedou čečenské vlády. Můžeme si samozřejmě položit otázku, proč ruská nejvyšší moc dosadila do čela loutkového kabinetu zrovna tohoto muže - i přesto, že musí vědět, jakými metodami v separatistické republice vládne. Odpověď je nasnadě: právě proto.
Znalci poměrů na severním Kavkaze už delší dobu upozorňují na to, že Moskva, která už od konce roku 1994, kdy celá čečenská krize díky nerozumu Borise Jelcina a jeho mladých generálů vypukla, není schopna konflikt skutečně zastavit, usiluje o tzv. čečenizaci celého problému, tedy o stav, kdy bude čečenský odboj, reprezentovaný muži typu Šamila Basajeva, zlikvidován rukama jiných Čečenců. Rusové přitom využívají možností, jež jim pro podobné účely skýtá klanové uspořádání čečenské společnosti. Kreml zkrátka mocí zkorumpoval a poté doslova najal silný kadyrovský klan a pověřil ho prací, na niž ruští "kontraktniki" neboli smluvní vojáci prostě nestačí.
Kadyrov sám hned po svém jmenování prohlásil, že vláda pod jeho vedením bude pracovat 24 hodin denně. Citujme ale Kadyrova mladšího dál: "Prosím, aby přede mnou nikdo nepronášel slova o tom, že ten a ten je mužem Kremlu. Na všechny budou kladeny stejné požadavky." Konec citátu. Přesvědčivější potvrzení toho, čím mužem je Ramzan Kadyrov, bychom asi hledali těžko.
Ani ne třicetiletý milovník zbraní a rušného života ale v tuto chvíli už míří do nejvyšší funkce v prokremelské mocenské garnituře v Čečensku. Kdyby nebylo čečenské ústavy, která požaduje, aby hlavě státu bylo nejméně třicet let, byl by Kadyrov mladší prezidentem už téměř dva roky - rovnou od smrti svého otce. Dnes mu v cestě k tomuto úřadu stojí už jen dosažení oné již zmíněné třicítky a loutka jménem Alu Alchanov. Ruští novináři se v těchto dnech dohadují, jaký způsob odstranění dosavadního čečenského prezidenta Alchanova asi Moskva po Kadyrovových třicátinách zvolí, aby v čele čečenské promoskevské moci mohl stanout právě on. Nejpravděpodobnější je prý Alchanovovo dobrovolné odstoupení. Hrobníkem snů o čečenské nezávislosti se pak definitivně stane Ramzan Kadyrov.
