Reformní spory uvnitř německé koalice

Doslova řekla: "Ano, Německo je případ potřebující opravu. Podívejme se na jeho finanční situaci. Chci zřetelně vyjádřit: I přes zvýšení daně z přidané hodnoty není situace jednoduchá, hlavně co se týče rozpočtů 2007, 2008 a 2009."

Dala tak v předstihu zapravdu i kritikům nakonec přijatého rozpočtu na příští rok. Ten předpokládá další zadlužování - podle některých už v rozporu s německou ústavou.

Vyjádření Merkelové naopak odmítli sociální demokraté. Šéf jejich poslaneckého klubu Peter Struck zdůraznil, že Německo bylo nanejvýš případem vyžadujícím opravu, když jej přejímali v roce 1998 z rukou tehdejšího kancléře Helmuta Kohla. Jedinou chybou - přiznal Struck v rozhovoru pro nedělní Frankfurter Allgemeine - bylo, že sami sociální demokraté s reformami začali pozdě. Až v roce 2003.

Ve skutečnosti v prvním volebním období vláda kancléře Schrödera nedělala nic. Teprve po té, kdy opakované zadlužování německých veřejných financí vzbudilo pozornost v Evropské unii a Německo si následně vynutilo výjimku z paktu stabilitu pod podmínkou, že neprodleně zahájí reformy, vláda kancléře Schrödera začala pracovat na známé Agendě 2010. Podle Strucka Schröder, jakmile se do reforem pustil, měl tah na bránu. V témže rozhovoru řekl: ".Gerhard Schröder jako sociální demokrat by mi byl milejší jako kancléř. Nehledě na to, že rád rozhodoval. To už je ale loňský sníh. Na spolupráci s kancléřkou neshledávám nic, co bych jí vytknul, rozhodně ale moc rozvažuje." Podle Strucka Angela Merkelová málo řídí, a příliš moderuje. V tom nachází kámen úrazu současné vládní koalice a jejích problémů.

Projevují se v oblastech nejcitlivějších - v daňové a zdravotní. Zelený Oswald Metzger dává Struckovi v jednom za pravdu. I podle něj je Angela Merkelová až moc přemýšlivá. Pochválil ji sice za správné označení dnešního stavu Německa, má ji ale za zlé, jakmile se sociální demokraté ostře ohradili, že se ke svému výroku najednou nezná.

Se Struckem nakonec souhlasí i v otázce velké koalice I podle něj má sama se sebou problémy. Chybu ale nevidí tam, kde ji hledá Struck - totiž v pasivitě Unie, zatímco tahouny reforem údajně mají být sociální demokraté - ale v tom, že díky velké koalici v Berlíně vládnou výlučně z obou stran etatisté. Označil je za hrobaře sociálního státu. Viní je z toho, že spřádají pohádku o oživení schopnosti státu zasáhnout; že udržují naživu bezděčnou iluzi - starostlivý stát je s to lidi chránit před zly, vyvolané konkurencí přicházející z Evropy i z globalizovaného světa - a iluzi, že jsou s to společnost přivést zpět do dobrých starých časů německé společnosti hojnosti.

Do jaké míry výroky opozičního zeleného Metzgera jsou odrazem skutečnosti a do jaké míry jen kyselými hrozny, určitě ukážou příští týdny a měsíce. Výsledný obraz rozhodně nebude černobílý. Ostatně sám Peter Struck - třetí nejvýznamnější sociální demokrat v Německu - dnes tvrdí, že nedávné zvýšení daně z přidané hodnoty bylo chybou. Rezervy podle něj má vláda hledat v úsporách jednotlivých resortů. Tomu tleskají hlavně liberálové.

Vzrůst daně z přidané hodnoty měl původně pokrýt trhem práce požadovaný a plánovaný pokles vedlejších nákladů na pracovní sílu, spojený s předpokládaným snížením sazeb sociálního a zdravotního pojištění. Pro takový krok se minulý týden v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk přimlouval spolkový prezident Horst Köhler: "Pro mě není důležitější vnitropolitický úkol," řekl, "než rozhodně a ctižádostivě bojovat s nezaměstnaností. /./ Není žádným tajemstvím, že si přeju, aby daň z přidané hodnoty byla silněji využita v rámci reformní politiky. .aby tato vyšší daň byla použita na snížení tak zvaných vedlejších nákladů na lidskou práci. "

Zdá se, že koalice zatím prezidentovi vyhovět nehodlá. Navýšení daně z přidané hodnoty se rozpustilo ve státní rozpočtu jak jarní sníh na slunci. Koalice - a v tom není jednotná - zarputile hledá, kde ještě utáhnout daňové závity, mají-li být skutečně náklady na pracovní sílu sníženy, má-li se německá pracovní síla stát konkurenceschopná, a přitom má-li dojít ke zlepšení a racionalizaci financování zdravotní péče. Je totiž jasné, o co méně občané zaplatí v rámci zdravotního pojištění, o to více musí přitlačit státní rozpočet. Měl by hradit péči kupříkladu o děti. Jenže v rozpočtu na ni peníze nejsou - jen pro tento rok se hraje o osm miliard euro. Zvýšit nepřímé daně se nikomu nechce, sáhnout na daně přímé by bylo vytloukání klínu klínem.

Jestli přece jen Angela Merkelová neměla pravdu, když řekla, že Německo je případ vyžadující opravu. Co na tom, že se ke svému termínu nakonec nehlásí. Nebýt fotbalového mistrovství, možná by jej dnes přetřásala pomalu každá německá hospoda.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání