Řekni Evropě NE

Jenže při referendu o vstupu do Evropské unie, které proběhne už za čtyři měsíce, na ně budou odpovídat všichni občané. Jde o první referendum v českých dějinách a jeho důležitost si uvědomuje i vláda, která vyčlenila plných dvě stě milionů korun na informační kampaň. Slovem "ANO" v logu kampaně každému předem říká, jak by měl v červnu hlasovat. A být euroskeptikem se najednou stává podezřelým, podivínským a okrajovým. Přesto rozumná diskuse o další cestě do Evropy potřebuje pochybovače jako sůl.

Postoj euroskeptika má smysl, protože právě na takových lidech jsou vidět rozpory i starosti a pochybnosti přelomového věku. Dobu, kdy se rozhoduje o osudu příštích generací reprezentují lépe ti, kteří pochybují, než bezproblémoví optimisté samozřejmě hlasující pro vstup.

Evropské unii je dnes možné leccos vytknout. Kdo ale jako manažér, vědec nebo třeba novinář pracoval se západními kolegy, může vyprávět o jejich aroganci, otravném sklonu poučovat a zcela nepokrytě zavádět své pořádky do společných podniků. Člověk si přitom musí říct, jestli má zapotřebí něco takového trpět a dlouhodobě snášet. Jednání o dotacích v přístupových rozhovorech naznačují, že podobné vztahy existují i na politické úrovni. Češi jako národ jsou možná učenlivými žáčky, ale sotva rovnocennými partnery.

Tato zkušenost je důležitá, protože člověka nutí k výše zmíněné otázce: kdo vlastně jsme - my, kteří se tak zlobíme na nafoukané kolegy ze Západu? Jednu z odpovědí nabídl před časem ekonomický historik university v Los Angeles Ivan T. Berend a jeho analýza se objevila dokonce na stránkách hospodářské komise OSN. Upozornil, že v posledních sto padesáti letech byla hospodářská úroveň zemí střední a východní Evropy na úrovni čtyřiceti až padesáti procent hrubého domácího produktu Spojených států a zemí současné Evropské unie.

Příčinou byla neschopnost využívat moderní technologie a ekonomické postupy. Hospodářská nekompetence pak často vede k politickým zmatkům a nástupu autoritářských režimů, kteří hájí domácí trh před zahraniční konkurencí. Berend pochybuje, že se propast mezi Východem a Západem zacelí v nejbližších desetiletích. Na konec domácí produkt kandidátských zemí Unie neroste tak rychle, aby takovou prognózu připouštěl. Skepsi amerického historika potvrzují i šetření českých sociologů, kteří upozorňují, že morálka tuzemských pracovníků kulhá za západními kolegy a že si společnost tento problém ani nepřipouští.

To je drtivá odpověď euroskeptikům. Nadsazené chování lidí ze Západu má své důvody a pokud si je neuvědomujete, tím hůře pro vás. Buďte rádi, že můžete být žáky ve škole Evropské unie a snažte se. Bez evropských předpisů nebudete mít nikdy kvalitní úřady, bez evropského hospodářského prostoru nebudete nikdy prosperovat, bez účasti na jednáních v Bruselu nebude mít vaše země nikdy význam. Možná máte nešťastnou náhodou učitele, který je hloupější, než žáci, to se stává, učitel to je ale v každém případě.

Držet pozici proti takovým argumentům je obtížné a proto se také čeští euroskeptici stávají radikály, kteří straší krachem státní suverenity, kultury, zemědělství, Osou zla, novým RVHP. Je to těžká práce objevit, že pozice nedouků z Východu není aspoň v některých případech oprávněná. Je ale dobře, že někdo tu práci dělá.

Správnou odpovědí na informační strategii vlády je kampaň, která bude mít logo s nápisem "NE". Pokud splní očekávání, bude připomínkou, že obyčejné lidské sebevědomí může mít i ve střední Evropě svůj důvod.