Respekt k pravdě
"Je kardinálem z doby bolestného zrání obnovené české demokracie," tak charakterizuje Miloslava Vlka profesor Tomáš Halík. A dodává, že tento muž významně přispěl k demokratizaci biskupské služby. Tento týden ve čtvrtek si pražský arcibiskup a primas český Miloslav Vlk připomněl, že je to už 15 let, kdy byl ustanoven kardinálem.
Čas je zvláštní veličina. Už je to 15 let, ale přesto mám pocit, jakoby to bylo včera: přišla jsem do Arcibiskupského paláce natočit rozhovor s Miloslavem Vlkem, čerstvě jmenovaným kardinálem. Povídám mu: "Eminence, budete se ještě se mnou vůbec bavit, když jste teď kardinál?" Odpovědí byl hurónský smích muže, který měl tyto věci v hlavě vskutku dobře srovnané... Nikdy totiž nezapomněl na své kořeny, nezapomněl na životní univerzitu u pražských výloh a oken, kam jej vykázal komunistický režim, nezapomněl na ty, které cestou z jihočeské chalupy do paláců mocných a vlivných potkal. Jeho vztah k lidem i k různým životním situacím i problémům charakterizuje Tomáš Halík: "Všechno vždy řešil dialogem ve vzájemném respektu".
Tomáš Halík: "A myslím si, že tak jej také vnímali lidé v zahraničí, kde velmi dobře reprezentoval naši církev, i jako předseda Evropských biskupských konferencí a na různých mezinárodních fórech teologů. Lidé oceňovali jeho civilní, přirozený a skromný přístup. A myslím si, že tak jej zakoušeli mnozí lidé, kteří měli možnost se s ním setkat... v tom osobním jednání působí dost jinak, než při slavnostních aktech u oltáře nebo před obrazovkou..."
Tomáš Halík zdůrazňuje obtížnost situace, do které se Miloslav Vlk po jmenování kardinálem dostal: ty tam byly v podstatě čitelné a černobílé časy za totality, a on musel vstoupit na neprobádanou pevninu svobody a demokracie, plnou složitostí a nových témat. To, co podle Halíka tohoto kardinála charakterizuje - totiž ochota k dialogu, dnešní společnosti podle Miloslava Vlka citelně chybí.
Miloslav Vlk: "Tady chybí ochota k dosažení konsenzu, k dobrání se pravdy, protože každý má svou pravdu, a jen tu svou má za jedinou... a cíl a snaha je: dosáhnout svého. Myslím na vztahy v Parlamentu, mezi lidmi, všechny možné kauzy, právní plzeňskou fakultu - toto všechno. Na to myslím, a to je katastrofální. A myslím si, že tento trend za uplynulých dvacet let je spíše ke stále jednomu bodu: k neschopnosti společnosti uvnitř komunikovat! Tady nevidím pozitivní perspektivu, jestliže nedojde k nějaké změně. Nemyslím revoluci, ale že by tu měl být nějaký konsenzus na určité základní hodnoty."
Respekt k pravdě, její hledání, schopnost pomoci druhému - to jen namátkou z kodexu hodnot, po kterém Miloslav Vlk volá. Jak říká: "jsou to pravidla, která jsme po sametu poztráceli, a na kterých je třeba všeobecné shody, abychom podle nich jeli. Nebo nedojedem nikam".
