Romana Kubicová
Hledám zajímavá místa a lidi, se kterými natáčím. Věnuji se i dříve narozeným.
Co v rozhlase dělám:
Projíždím náš kraj křížem krážem, hledám zajímavá místa a lidi, natáčím s nimi. Věnuji se i těm dříve narozeným, což mě pokaždé dobije obrovskou dávkou energie, když vidím, jak lze vesele a aktivně strávit stáří. Mimo to také sleduji dění ve světě zvířat či v oblasti kultury. K tomu přidávám občasné cvičení, spotřební informace, zkrátka pořádný rozhlasový pel-mel redaktora publicistiky.
Jak jsem se k této práci dostala:
Může za to věštba za 2,60 Kč. Skutečně, na sklonku roku 2004 se ještě platilo haléři a já jsem tenkrát v peněžence víc neměla. Kdybych věděla, že dotyčná cikánka mi věští takovou krásnou práci, dala bych jí určitě více. Ale na konkurzu jsem se už musela snažit sama. Pak mi dali do ruky mikrofon a řekli: Běž a toč! Od té doby běhám a točím.
Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci a dosavadní kariéra:
Když jsem do rozhlasu nastoupila, překvapilo mě, jak málo se lidé poslouchají. A tak jsem se začala tomuto umění učit. Po těch letech snad můžu říct, že mi to už docela jde. Kromě poslouchání mě na této práci také baví pestrost. Nikdy nevíte, s kým se setkáte, kam pojedete, jak se vyvine váš pracovní den. A má dosavadní kariéra? Plná hledání sebe sama, místa, kde by mi bylo dobře a kde bych byla ku prospěchu. Jestli se mi to daří, to ať posoudí posluchači. Já za sebe mohu říci, že je mi tady fajn.
Co jsem ochotna na sebe prozradit:
Ne, Artur Kubica opravdu není můj manžel. Alespoň ne v tom reálném občanském životě. A protože právě on říká, že mám přiznávat všechny své muže, tak s láskou a hrdostí prohlašuji, že mým milovaným mužem je Jaroslav Pszczolka, jehož příjmením se rovněž pyšním a s nímž mám dvě krásné děti - Esterku a Petříka.
Telefon: 221 555 632
E-mail: romana.kubicova@rozhlas.cz
Všechny články
-
Modelář: Dali jsme dohromady tak krásnou škodovku, která je na každé výstavě perlou
Naučit se ovládat profesionální radiově řízený model auta můžete ve Starém Městě u Bruntálu v dílně nadšeného modeláře Josefa Kolaříka.
-
Jen jednou v roce se na věži kostela svatého Petra a Pavla v Hněvošicích rozezní zvon
Dřevěných kostelíků je ve Slezsku rozeseta celá řada. Ovšem pouze jediný svého druhu najdete přímo na Opavsku. Je to dřevěný kostel svatého Petra a Pavla v Hněvošicích.
-
Protiatomový kryt v Havířově se změnil v Archu. Muzeum civilní obrany připomíná hrozbu studené války
V 60. letech 20. století byl v Havířově vybudován protiatomový kryt. Když opadla hrozba studené války, měl být zalit betonem. Dnes je z něj Muzeum civilní ochrany Archa.
-
Ježíškova vnoučata u paní Niedobové a Ondráčkové
Seznámíme vás s dvěma veselými dámami z Domova Sosna v Třinci. Oběma už bude brzy 95 let. Rády se baví, zpívají a s ničím si nedělají velké starosti.
-
Měl být srovnán se zemí. Dnes je Slezskoostravský hrad důležitým centrem kulturního dění
Nechybělo mnoho a Slezskoostravský hrad byl srovnán se zemí. V 50. letech minulého století na něj byl vydán demoliční výměr. K jeho zbourání ale naštěstí nedošlo.
-
I fotbalisté a jejich skalní fanoušci mají dobré srdce
V době předvánoční se stali Ježíškovými vnoučaty. A my jsme byli u jedné z nadílek v Domově svatého Jana Křtitele ve Frýdku-Místku Lysůvkách.
-
Měl být srovnán se zemí. Dnes je Slezskoostravský hrad důležitým centrem kulturního dění
Nechybělo mnoho a Slezskoostravský hrad byl srovnán se zemí. V 50. letech minulého století na něj byl vydán demoliční výměr. K jeho zbourání ale naštěstí nedošlo.
-
OBRAZEM: Muzeum civilní ochrany v protiatomovém krytu
Plynové masky, filtry, provizorní operační sál či jednací místnost krizového štábu s hodinami s moskevským časem. To vše můžete vidět v Muzeu civilní ochrany v Havířově.
-
Na Měsíc se nedostanete. Ale v ostravském planetáriu si na něm můžete zaskákat
Celkem dvanáct lidí v novodobé historii už mělo možnost vyzkoušet si, jak se skáče po Měsíci. Jména prvních dvou zná celý svět – Neil Armstrong a Edwin Aldrin.
-
V ostravském Dole Michal vypadá všechno tak, jako by horníci odešli teprve včera
V ostravském Dolu Michal se černé uhlí netěží už od roku 1993. Přesto to v něm stále vypadá, jako by z něj horníci odešli teprve včera.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 60
- 61
- 62
- 63
- 64
- …
- následující ›
- poslední »