Ropné svaly znovu v akci

Tentokrát si Moskva jako oběť pro leckoho možná trochu překvapivě vybrala Lukašenkovo Bělorusko. Po dohadech o cenách plynu došlo hned vzápětí na ropu.

Vše tedy začalo cenami plynu. Ruská státní společnost Transgaz už počátkem loňského roku běloruská nejvyšší místa upozornila, že od 1. ledna 2007 bude za tisíc kubíků svého zemního plynu požadovat místo dosavadních necelých 47 dolarů rovnou 200, tedy více než čtyřnásobek. Dvě minuty před závěrem loňského roku obě strany podepsaly dohodu, podle níž se cena ruského plynu pro Bělorusko stanovuje na 100 dolarů za tisíc kubíků. Bělorusko se však muselo vzdát části své potrubní sítě ve prospěch Ruska.

Současná ropná krize mezi oběma zeměmi vypukla bezesporu proto, že pokud jde o onu plynovou potyčku, nebyla s jejími výsledky spokojena ani jedna strana: Rusko si myslí, že za svůj plyn dostává málo, kdežto Bělorusko je naopak přesvědčeno, že platí moc. Obě strany se proto snaží ony domnělé či zcela reálné ztráty nějak vykompenzovat.

Jak se zdá, bezprostředním počátkem této šarvátky je ruské zavedení exportního cla na ropu dodávanou do Běloruska. Ruská strana tuto přirážku zdůvodňuje těžko vyvratitelným argumentem, že Bělorusko v Rusku nakupuje levnou ropu, kterou pak zhodnocuje ve svých zpracovatelských závodech a dál na západ už prodává za normální světové ceny. V tomto případě mají Rusové pravdu, protože tak to skutečně je a dosavadní pohodlné zhodnocování levných ruských energetických surovin bylo hlavní zárukou jakés takés ekonomické stability Lukašenkova režimu.

Po zavedení oné exportní přirážky z ruské strany by se tato dosavadní výhoda přinejmenším výrazně zkrátila, ne-li úplně vytratila, a to by pro běloruskou ekonomiku byla rána, která by se nedala nijak zacelit. Minsk proto reagoval zavedením tranzitního cla ve výši 45 dolarů za tunu ropy. Rusko okamžitě protestovalo a ohradilo se tím, že v příslušných smlouvách o tranzitu se s ničím takovým nepočítá.

V tuto chvíli není jasné, kdo vlastně dodávky přerušil. Podle některých zpráv kohouty zavřel Minsk. Ten to ovšem popírá a viní z problémů, které mají odběratelé v Německu a Polsku, jež jsou hlavními uživateli severní větve ropovodu Družba, ruskou stranu. Nejpravděpodobnější proto bude, že Rusové dodávají do severní větve družby ropu jen pro své evropské zákazníky, bez kvóty pro Bělorusko, a Bělorusové si z cizího zboží odebírají, kolik uznají za vhodné. To je koneckonců mechanismus, který jsme už několikrát zažili při jiných podobných válkách.

Šéf ruského provozovatele ropovodů Transněfť Semjon Vajnštok Bělorusko přímo obvinil z toho, že již od soboty nelegálně odčerpává z Družby ropu určenou pro dodávky do střední a západní Evropy. Vajnštok řekl, že udělá vše pro to, aby se dodávky dostaly evropským odběratelům jinými trasami. Mimochodem - jisté problémy se zásobováním ruskou ropou nastaly i v České republice, ale zase rychle pominuly. Česko je totiž ruskou ropou zásobováno jižní větví ropovodu Družba, vedoucí přes Ukrajinu.

Zbývá tedy už se jen ptát, proč Rusko tento surovinový nátlak na svého jihozápadního souseda činí a co tím sleduje. Jako nejpravděpodobnější se jeví vysvětlení, že Rusko hodlá revidovat své dosavadní představy o Unii Ruska a Běloruska a hodlá z tohoto sice autoritativního, ale přece jen nezávislého státu de facto udělat další subjekt Ruské federace. Bělorusko to chápe a zoufale tomu vzdoruje. Jeho šance jsou však minimální. Lukašenkův režim dnes totiž nemá zastánce ani na západě, ani na východě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .