Rozhovory Putin-Bush proběhnou zřejmě bez dotazu na Čečensko
Řada ruských novin a časopisů na přelomu loňského a tohoto roku označila rok 2004 za rok tragédie v Beslanu, a je třeba říct, že pro toto hodnocení měla velmi dobrý důvod. Katastrofa, která v beslanské škole propukla loni prvního září nemá v ruské historii obdoby a zřejmě i ve světových dějinách bychom marně pátrali po podobných hekatombách v době relativního míru. Dvaapadesátihodinové drama, které třetího září vyvrcholilo zatím stále nevysvětlenými dvěma výbuchy v tělocvičně beslanské školy, nakonec odneslo 330 lidských životů. 186 obětí příšerného masakru přitom byly děti.
Ruské úřady vytvořily pro vyšetřování této zcela mimořádné tragédie odbornou komsi, která by měla plnit zhruba stejný úkol, jaký plnila americká parlamentní komise pro vyšetřování událostí kolem útoku na Spojené státy z 11. září roku 2001. Ruský vyšetřovací tým už obvinil dva důstojníky bezpečnostních složek, kteří podle názoru odborníků zanedbali své povinnosti a dopustili, aby dvaatřicetičlenné komando bez překážek dorazilo až do beslanské školy a v první fázi se zmocnilo až 1300 rukojmích.
Beslan byl sice největší pohromou, způsobenou čečenskými a dalšími teroristy, ale bohužel nešlo o tragédii jedinou. Těsně před Beslanem, 24. září loňského roku dvě obyvatelky Grozného Aminat Nagajevová a Sacita Džebrichanovová. Ty sice byly službukolnajícím milicionářům podezřelé a hlídka je na letišti Domodědovo předala kapitánu Michailu Asrtamonovovi. Ten je ovšem za pouhých tisíc rublů pustil a spekulant s letenkami Armen Harutunjan je za dalších pět tisíc rubů vybavil letenkami do Soči a Volgogradu. Obě sebevražedné atentátnice pak odpálily nálože na vlastním těle a způsobily smrt celkem 90 lidí. K dalšímu velkému atentátu došlo 31. srpna, tedy pouhý den před Beslanem, na moskevské stanici metra Rižská. Tentokrát zhynulo 8 lidí a dalších asi čtyřicet bylo zraněno.
Přes tuto trudnou bilanci Moskva není schopna účinně se kavkazskému terorismu bránit. Přes veškeré snahy tento jev potlačit obětí teroristických aktů neustále přibývá. Jen v uplynulých čtrnácti dnech ruská federální bezpečnostní služba zabránila dvěma velkým útokům v Dagestánu a řadu členů údajných teroristických komand buď zlikvidovala nebo zatkla. Během těchto operací se ovšem našly videokazety, na nichž se čečenští odbojní předáci Aslan Maschadov a Šamil Basajev vyjadřují v tom smyslu, že teroristické akce po celém území Ruska budou pokračovat. Totéž Šamil Basajev vlastně řekl i ve známém interview pro britskou televizi Channel 4, kde prohlásil, že Čečensko je s Ruskem v nevyhlášené válce a že oběťmi této války se mohou stávat i děti.
Se skutečně tragikomickým prohlášením přišel před pár týdny velitel ruského dálkového strategického letectva generál Igor Chvorov. Ten řekl, že posádky strategických bombardérů Tu 160 a některých dalších srovnatelných strojů jsou v poslední době cvičeny také pro útoky na teroristické základny po celém světě. Čečensko sice nebylo při ,této příležitosti výslovně pojmenováno, ale předpoklad, že ruské strategické bombardéry mohou začít zasahovat i na severním Kavkazu, se nabízí samo sebou.
Zajímavé je, že největší země světa už celé desetiletí není schopna s čečenskými separatisty definitivně skoncovat. Známý ruský list Izvěstija přinesl v závěru loňského roku celý seriál o tom, proč se ruské armádě a policii stále nedaří dopadnout čečenského teroristu číslo jedna Šamila Basajeva. Mezi pěti základními důvody je nejpádnější zřejmě tento: Čečenská válka je pro řadu ruských generálů zdrojem pohádkových příjmů. Proto se nedá očekávat, že by konflikt v dohledné době utichl. Kdyby byl na bratislavském summitu Vladimir Putin dotázán právě na tento aspekt čečenské války, zřejmě by se mu odpovídalo hodně těžko. Prezident Putin má ovšem štěstí - kánony soudobé světové diplomacie podobné otázky jednoduše neumožňují. George Bush se proto zřejmě omezí jen na téměř zdvořilostní floskuli o amerických obavách o osud demokracie v Rusku, a tím to celé skončí. Škoda.
