Ruská reflexe roku 1968
Na příští čtvrtek připadne smutné čtyřicáté výročí srpna 1968. Nikdo soudný nepochybuje o tom, že sovětská invaze a více než dvacetiletá okupace nám přinesla těžkou morální újmu. Takzvaný socialismus s lidskou tváří rozdrtily tanky a svoji nelidskou tvář naopak odhalilo komunistické vedení v Moskvě. Jak se ale dnešní Rusko dívá na temnou kapitolu svých dějin?
"Zatímco vietnamská válka přinesla těžkou ránu mezinárodní pověsti Spojených států, Sovětský svaz utrpěl významnou morálně-politickou újmu v jedné ze zemí socialistického tábora. V Československu narůstaly vnitřní rozpory, související s ekonomickými potížemi, spory kolem destalinizace a demokratizace a také otázkou příštího federativního uspořádání státu,"praví se v často diskutované, protože údajně proautoritářské ruské Učebnici nejnovějších dějin v letech 1945-2006. Jednostránková pasáž, věnovaná této víc než problematické kapitole sovětských dějin, končí slovy: "Důstojníci KGB zatkli členy předsednictva ÚV KSČ v čele s prvním tajemníkem Alexandrem Dubečkem. Takhle bylo rozdrceno Pražské jaro - pokus o vybudování socialismu s lidskou tváří."
Odborné historické hodnocení událostí starých 40 let je tedy poměrně objektivní a dosti přesné, ale položíme-li si otázku, zda v dnešním Rusku někoho oslovuje, nabízí se v podstatě jediná odpověď - sotva. Srpnové dny jsou zkrátka vzdáleny už téměř dvě generace a když si uvědomíme, že přesnou představu o povaze celé této akce neměli ani její přímí vykonavatelé - pamětníci si jistě vzpomenou, že někteří vyplašení okupantíci ani pořádně nevěděli, kde se to vlastně ocitli - pak lze předpokládat, že o tak zasutých událostech bude dnes někdo z běžných Rusů alespoň přemýšlet, by byla vyložená bláhovost. Mimochodem - v poměrně nedávné dětské vědomostní soutěži v ruské televizi jen jedno z osmi asi desetiletých dětí vědělo, kdo je to Vladimír Iljič Lenin...
Ve světle nejnovějších událostí na jižním úbočí kavkazského hřebene je ovšem důležitější něco jiného: V Rusku i po oněch čtyřiceti letech přetrvává nebezpečná psychologie, v jejímž duchu je nejlepší odpovědí na vše, co se jeví jako poškozování ruských národních zájmů, ozbrojený zásah. V tomhle ohledu se tedy dědic nejen nečetných dobrých, ale i přečetných přinejmenším pochybných sovětských tradic - dnešní Ruska federace - opravdu nepoučil. Což bychom o čtyřicátém výročí srpnových událostí rozhodně měli mít na paměti.
