Rusko-běloruská unie je zatím jen sen
Přepočítal se každý, kdo očekával, že Vladimír Putin jede do běloruské metropole Minska hlavně proto, aby si tu v podobě definitivně uzavřené dohody skutečného Svazu Ruska a Běloruska vytvořil záložní letiště na dobu pod 2. březnu 2008, kdy jeho vlast bude mít nového prezidenta.
Dohady o tom, že by snad v agendě jednání obou prezidentů mohly být nějaké rozhodující kroky na cestě ke společnému státu, zesílily poté, co těsně před Putinovým odletem státní tajemník virtuálního svazového státu Pavel Borodin svolal v Moskvě tiskovou konferenci, která se věnovala právě možným scénářům jednání o rusko-běloruské unii. Borodin autoritativně hovořil o možných třech scénářích a konkrétně i o tom, že jeden z nich počítá s Putinovým svazovým prezidentstvím. Jak se dalo tušit, nic z toho se nepotvrdilo. Ostatně Kreml Borodinova tvrzení vyvracel dřív, než ruský prezident vůbec stačil odcestovat.
Tento vývoj jednání dnes potvrdil i běloruský prezident Alexandr Lukašenko, který prohlásil, že vznik soustátí "není na pořadu dne" a dementi Kremlu tak vlastně nepřímo potvrdil.
Minská jednání se tedy věnovala hlavně hospodářských stykům mezi oběma zeměmi, zejména ceně ruského plynu pro Bělorusko. Ta zatím není definitivní, ale jak vyplývá z informací z obou stran, bude se pohybovat někde kolem 120 dolarů za 1000 metrů krychlových. To je sice víc, než by si Bělorusové představovali, ale stále ani ne polovina toho, co platí běžní západoevropští zákazníci včetně České republiky. Rusko také poskytne Minsku stabilizační půjčku ve výši 1,5 miliardy dolarů s odkladem začátku splátek na pět let a s výhodným úrokem. Pro srovnání - rozpočet tolik skloňovaného svazového státu na příští rok bude činit pouhé 4 miliardy rublů, tedy necelých 200 milionů dolarů. Na společném státu se tedy pracuje, ale zatím stejně váhavě, jako tomu bylo doposud.
Na tomto vývoji není nic tak zvláštního. Když Rusové s Bělorusy nestihli toto soustátí, jehož hodnota byla v dobách Jelcinových výlučně propagandistická, vybudovat za oněch uplynulých 11 let, tak to za dva a půl měsíce, které zbývají do ruských prezidentských voleb, rozhodně už nestihnou. Takovýto krok by totiž mimo jiné vyžadoval úpravy v ústavách obou zemí a vytvoření ústavy unijní, což jak známo bývá proces nikoli na měsíce, ale na léta. Evropané by mohli vyprávět.
Je tu ale ještě jeden důvod, proč rusko-běloruská unie není na pořadu dne: O Putinově dalším osudu se v žádném případě nebude rozhodovat v Minsku, ale přímo v Rusku, respektive v Moskvě. Dmitrij Medvěděv jde dnes do prezidentských voleb s jistotou vítězství stejně samozřejmého, jako byl nedávný triumf Jednotného Ruska ve volbách parlamentních. Pokud to vyjde, a o tom není pochyb, protože ruský elektorát je na volby podle panského mustru zvyklý a nic proti nim nenamítá, Medvěděv už Putinovi nabídl místo premiéra. Je tu i několik dalších variant, o nichž už nejednou byla řeč, ale nebylo by žádným překvapením, kdyby Putin opět překvapil variantou, s níž jaksi nikdo nepočítal.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
