Rusko chce bojovat proti terorismu
Generál Balujevskij prohlásil, že případné prostředky na likvidaci teroristických základen po světě bude Rusko volit "s ohledem na ten či onen region." Vzápětí k tomu dodal, že jeho země pro podobné případy rozhodně nechce použít jaderné zbraně.
Není to první případ, kdy ruská politická a vojenská špička s podobným varováním přichází. Kreml už před pár lety upozornil Gruzii, že je údajně rozhodnut pronásledovat čečenské ozbrojence až na gruzínské území. Konkrétně se tehdy jednalo o čečenské výcvikové tábory a základny v 60 kilometrů dlouhém Kodorském údolí. Tento prostor gruzínské jednotky kontrolovaly jen asi ze třetiny přiléhající ke gruzínskému vnitrozemí. Zbylé dvě třetiny, kde je asi 7 či 8 čečenských vesnic, byly a vlastně dosud jsou v čečenských rukou. Svou pohrůžku Rusové nakonec nesplnili, protože jim celkem vhod na pomoc přispěchali Američané. Ti gruzínské vládě, a to ještě za prezidenta Ševardnadzeho, dodali peníze, vojenský materiál i instruktory, kteří vycvičili místní vojáky a policisty. Celá tato snaha sice nakonec ke konkrétnímu výsledku nevedla, ale Rusko nechalo celou záležitost na pokoji.
Ruská federace je dnes, řečeno s Vladimírem Putinem a jeho sobotním provoláním k národu, vlastní vinou a zbytečně slabé. Důsledkem tohoto stavu je pak série těžkých teroristických útoků, jimž muselo od 24. srpna, kdy v Moskvě zatím neznámý terorista zaútočil na městský autobus, do 3. září, kdy vyvrcholila beslanská tragédie, čelit či spíše přihlížet 4 pokusům o tvrdý zásah proti řadovým ruským občanům. Z těchto čtyř pokusů bohužel tři vyšly.
A z tohoto faktu také dnešní ruské prohlášení plyne. Prezident Putin sice už v sobotu přislíbil konkrétní kroky na zlepšení současného zoufalého stavu, ale zatím nic materiálního nenavrhl. Ze stejného soudku je proto nade vší pochybnost i dnešní text. Nikoho nic nestojí a třeba alespoň něco z podobných slibů nakonec vyjde.
Klademe-li si otázku, zda dnešní opravdu slabé a rozvrácené Rusko je podobné akce schopné, měli bychom si připomenout začátek letošního roku. Dva ruští tajní agenti v Kataru spáchali atentát na bývalého čečenského prezidenta Zelimchana Jandarbijeva. Agenti si ostatně počínali stejně jako klasičtí teroristé. Do exprezidentova džípu nastražili před mešitou výbušninu, která po třech stech metrů jízdy explodovala. Rusko připustilo, že dva muži, odsouzení posléze katarským soudem k 25 letům žaláře, jsou sice příslušníci ruských tajných služeb, ale v Kataru údajně plnili docela jiné úkoly.
Podobné záškodnické akce, vyžadující málo lidí a málo prostředků, Rusko samozřejmě provádět může a zřejmě také bude. V žádném případě však nemůže pomýšlet na podobné kampaně, jako byly především americké války nejdřív v Afghánistánu a poté až do dnes v Iráku.
Jakou má tedy dnešní ruské prohlášení hodnotu a hlavně, komu je vlastně adresováno? Jak se zdá, je určeno především domácímu publiku, které je současným vývojem v zemi doslova zděšeno. Moskva v tuto chvíli není schopna žádné opravdu účinné akce ani doma, především v kavkazské oblasti, musí však ve společnosti vytvářet alespoň dojem snahy něco dělat. Zcela racionálně hodnoceno je tedy dnešní halasné poselství generála Balujevského pouhé gesto, připomínající spíš včerejší úřady svolaný protiteroristický mítink v Moskvě než skutečnou novou zahraničně-politickou a vojenskou doktrínu. Pro podobnou doktrínu či alespoň tendenci bude Kreml muset udělat mnohem víc a bude mu to trvat mnohem déle.
