Rusko má nového prezidenta...
...mohli bychom říct docela stručně a dál se věcí nezabývat. Už proto, že jméno Dmitrije Medveděva jakožto muže, který nejúspěšnějšího ruského politika několika posledních desetiletí Vladimira Putina vystřídá, je ruské veřejnosti a s ní celému světu známo už od počátku loňského prosince. Tehdy Putin konečně prozradil, na koho padla volba, aby se stal jeho následníkem.
Celý volební maratón přestal v té chvíli být zajímavý, protože se v podstatě opakovalo to, co udělal Boris Jelcin se samotným Putinem. Je to mimochodem důkaz, že demokracii v západním slova smyslu se v Rusku po Gorbačovovi zakotvit nepodařilo a že většina Rusů je spokojenější v atmosféře, kdy se o moc příliš nebojuje a kdy je jasné, v čích rukou je a do čích rukou bude postoupena. Na voličích už jen bylo, aby Putinovo rozhodnutí 2. března schválili. Což také udělali. Dnes už bylo jen oficiálně stvrzeno to, o čem nejmocnější muž Ruska rozhodoval možná již někdy před rokem.
Kremelské představení bylo, jak se ostatně očekávalo, velmi efektní: Dva a půl tisíce oficiálních hostí se shromáždilo ve třech kremelských sálech a vyslechlo si projevy jak odstupujícího, tak nastupujícího prezidenta. Máme-li jejich hlavní myšlenky shrnout stačí zřejmě říct, že Vladimír Putin konstatoval, jak důležitých bylo uplynulých osm let jeho vlády pro znovunastolení stability v zemi, a Dmitrij Medveděv prohlásil, že této stability je třeba v budoucnu využít k posílení práv a svobod ruských občanů. "Je třeba skoncovat s právním nihilismem," řekl Medveděv a dodal, že občan musí jasně cítit, že státní moc se o jeho bezpečnost i o jeho práva postará.
Oba projevy zkrátka působily jen jako kosmetický dodatek k oficiálním třiatřiceti slovům předepsané prezidentské přísahy a pokud se snad někdo domníval, že se dnes ze zlacených kremelských síní doví, jak se v Rusku bude vládnout dál, šeredně se mýlil. V tomto ohledu situace v nejvyšších patrech ruské státní moci hodně připomíná doby, kdy západní sovětologové a kremlinologové odhadovali sílu jednotlivých figur v brežněvském politbyru podle toho, jak daleko od generálního tajemníka tyto figury stály během květnových či listopadových oslav na tribuně Leninova mauzolea. Úkol těch, kteří se pokoušejí o posouzení mocenské váhy jednotlivých ruských politických veličin dnes, je zhruba stejný.
Jak se situace se zatím nezvyklými dvěma mocenskými centry bude utvářet dál, ukáží až příští týdny, ale spíš měsíce. Jak včera uvedl známý ruský informační portál gazeta.ru, vláda nového premiéra Vladimira Putina by například mohla mít až jedenáct vicepremiérů a také se například nevylučuje, že Putin by nemusel být jen šéfem kabinetu, ale mohl by si ve svých rukou ponechat mimořádně důležitý rezort obrany. Až budeme vědět, co z těchto a dalších podobných nezaručených prognóz se naplnilo, bude pro nás jednodušší stanovit, zda Putin odevzdal úřad, ale ponechal si moc, nebo zda se opravdu hodlá stát hodně mocným, ale nikoli prvním mužem země, již bezesporu právě on v posledních osmi letech skoro zázračně postavil na nohy. Dodejme jen, že druhá varianta je málo pravděpodobná.
Není vyloučeno, že Dmitrij Medveděv byl do role prezidenta coby dýmové clony, alespoň zčásti zahalující to, kdo je skutečný pán Ruska, vybrán proto, že zaprvé je Putinovi bezvýhradně oddán a za druhé proto, že je jedním z mála z Putinova okolí, kdo nepřišel ze řad KGB a kdo má na Západě image liberála. Toto image ostatně nový prezident ve svém inauguračním projevu znovu přiživil. Zda jde o formu, jíž odpovídá i obsah, nebo jen a jen o roli, kterou mu přidělil a hlavně kterou bude režírovat někdo jiný, se velmi pravděpodobně ukáže už brzy.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
