Rusko stojí na počátku nových sociálních otřesů
Do ulic ruských měst od Kamčatky na Dálném východě až po Kaliningrad v nejzápadnější výspě Ruské federace na území bývalého Východního Pruska vyšli především ti, jichž se nový zákon bezprostředně dotkl. Jedná se o důchodce, válečné veterány, příslušníky armády, invalidy z černobylských záchranných operací i představitele mnoha dalších společenských skupin.
Všichni tito lidé přišli o automatické slevy na jízdném v dopravních prostředcích, nájemném, lékařské péči a podobně. Demonstrující obléhali významné budovy státních orgánů, pořádali blokády dopravy a na několika místech vyvolali i potyčky s příslušníky milice, kteří na protestní akce přišli ochraňovat takzvaný zákon a pořádek. Milice přitom leckde jen nečinně přihlížela, protože o dosavadní, dlužno podotknout socialistické výhody, přišla nejednou i ona sama.
Státní moc reagovala stereotypně - narušitele takzvaného zákona a pořádku v desítkách případů předvedla na policejní stanice a mnoha lidem hrozí trestní stíhání.
Jak uvádí list Izvěstija, stát se jako obvykle zachoval velmi alibisticky, když dnes prohlašuje, že za zavádění zákona nenese odpovědnost, protože tu přenesl na subjekty federace. Tyto subjekty se zase hájí tím, že v řadě případů buď nedostaly příslušné finanční prostředky ze státního rozpočtu včas, anebo se musely spokojit třeba jen s pětinou plánované sumy. Nejčastěji se případy nesouhlasu či nerespektování nových pravidel projevují ve veřejné dopravě. V Kaliningradu si posádka tramvaje povolala na pomoc policejní hlídku, aby vymáhala peníze od důchodce, který nechtěl zaplatit lístek. Revizorka v moskevském metru zase musela během jediného dne vykázat z jediné stanice desítky pasažérů, kteří se turniketem pokusili projít rovněž bez placení. Jiní revizoři byli rozzuřeným davem naopak málem lynčováni.
Zákon se přitom uplatňuje v každém se zmíněných subjektů federace jinak, zřejmě dle uvážení příslušných správců kraje či oblasti. Moskevský starosta Lužkov si například mohl dovolit nechat své důchodce dál jezdit moskevskou městskou dopravou zdarma. Občané ze severozápadního předměstí Chimki, jež od velké Moskvy dělí jen šest či osm pruhů okružní městské dálnice, však už musejí normálně platit - atakdále a tak podobně.
Reforma dosavadních plošných sociálních výhod byla samozřejmě už dlouho nutná a adresné vyplácení oprávněných nároků oprávněným žadatelům jednou přijít muselo. Bylo však provedeno tak, jako se v Rusku dělá téměř všechno - nadekretovaně, bez přihlédnutí ke skutečným potřebám té které sociální skupiny, natožpak k potřebám toho kterého konkrétního člověka. Příklad za všechny - v Nižním Novgorodě dostávají dnes prostí důchodci jako náhradu za dříve bezplatnou dopravu 50 rublů. Je to částka rovnající se ceně deseti lístků na trolejbus.
Projevil se i další známý efekt - příspěvky na adresné dávky rozesílané z centra do krajů a oblastí chodí pozdě, popřípadě ještě od začátku nepřišly vůbec. Zdrojem takovýchto nepořádků v mnoha případech není všudypřítomný ruský chaos, ale nejednou i snaha odpovědných hodnostářů peníze na jejich cestě od státu k občanům na pár dní či týdnů přidržet, dvakrát třikrát je obrátit a pěkně se na nich přiživit.
Adresné sociální dávky jsou předmětem sporů téměř vždy a téměř všude.
V postsovětském Rusku však jejich zavedení ze dne na den vyvolalo bouři, již některá média označují za počátek další rozsáhlé sociální krize. Jak soudí předsedkyně Rady pro rozvoj institutů občanské společnosti Ella Pamfilovová, mohla by se tato zatím počínající sociální krize stát předmětem debat mezi ruským státem a tím, co tento stát zatím nemá a ani nepěstuje, totiž právě občanskou společností. Ta by se prý kolem řešení tohoto problému mohla zrodit.
