Rusko učí zbytek světa své demokracii

Zástupci OBSE požadovali také mnohem početnější delegaci svých pozorovatelů, než byli Rusové ochotni připustit. Moskva nakonec nabídla, že 75 zástupců varšavského úřadu může do země přijet, ale nejdříve 20. února. Na to se orgány OBSE rozhodly, že její monitorovací odborníci do Ruska jednoduše nepřijedou vůbec.

Důvody, které k tomu tuto důležitou evropskou instituci a její Úřad pro demokratické instituce a lidská práva vedly, jsou pochopitelné. Jak prohlásil šéf této instituce Christian Strohal, jeho úřad "podnikl vše pro to, aby pozorovatelé OBSE v Rusku odvedli co nekvalitnější práci. Překážky, které činí ruská strana, však naplnění tohoto záměru neumožňují."

Ruská reakce na sebe nedala dlouho čekat. Ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov uvedl, že Úřad pro demokratické instituce a lidská práva po Moskvě požadoval pro své pozorovatele podmínky, které se prakticky po žádné jiné členské zemi OBSE nežádají. Argumentaci varšavské instituce označil za "jazyk ultimát, na jaký nemůže přistoupit žádná země, která si sama sebe váží". Šéf ruské diplomacie k tomu téměř jedním dechem dodal, že celý případ svědčí o tom, jak nutně potřebují některé struktury OBSE reformu. Inu, že nejlepší obrana je útok, se ví i v Rusku...

V prohlášení pro tisk, které varšavský úřad učinil, se připomíná, že volební proces není jen záležitostí toho, co se odehraje přímo v den voleb. Ruské úřady se ovšem pokud možno snaží udržet pod pokličkou všechno, co 2. březnu předchází - registrací kandidátů počínaje a předvolebními aktivitami médií konče. A tak není divu, že případné mezinárodní profesionální šťouraly by sice jen tak pro formu do Moskvy pustily, ale pokud možno co nejméně a pokud možno na co nejkratší dobu. A je otázka, kam by mezinárodní pozorovatele vůbec nechaly nahlédnout.

Důvodů ke znepokojení, pokud jde o demokratičnost celého předvolebního dění, je přitom víc než dost. Ten první a největší se objevil už 13. prosince loňského roku, kdy Vladimír Putin prostě prohlásil, že za svého nástupce doporučuje Sergeje Medveděva. Na tom už by samozřejmě žádný pozorovatel nic nezměnil, protože taková je specifika Putinovy "řízené demokracie" - zjednodušeně řečeno když panovník nakáže, poddaní poslechnou. Pokud to řadovým Rusům nevadí a jsou ochotni takovýto mechanismus respektovat, je to samozřejmě jejich věc.

Mnohem větší vrásky ovšem mezinárodním odborníkům na volební proces dělala například registrace kandidátů. Dva z nich, kteří nejsou z parlamentních stran a museli na svou podporu přinést po dvou miliónech podpisů, tedy Michail Kasjanov a Andrej Bogdanov, byli vydáni na milost a nemilost ruské ústřední volební komisi. Ta má za úkol zkontrolovat pravost podpisových archů a je-li více než 5 % podpisů označeno za neplatné, kandidát je z voleb automaticky vyřazen. Podle příslušného verdiktu měl zcela neznámý a marginální Bogdanov ve svých arších asi 3 % falz, kdežto opoziční a Kremlu nepohodlný Kasjanov přes 13 %... Věru zvláštní shoda okolností.

Podobné je to s televizními debatami, které začaly toto pondělí. Favorizovaný Medveděv je zcela odmítl, ostatní tři zbylí uchazeči o prezidentský úřad mají v šesti televizích příležitost převážně buď v půl sedmé ráno nebo v jedenáct večer, což rozhodně nejsou časy, které bychom mohli označit za sledované. Předem se také ví, že Kreml bude ve snaze dosáhnout pro "svého" kandidáta co nejlegitimnějšího výsledku na regionální volební komise v oblastech, kde byla loni v prosinci nízká volební účast, tlačit, aby tentokrát k urnám přišlo 60 a více procent voličů. Jak se toho bude dosahovat, by pozorovatele jistě taky zajímalo - a tak je pro ruskou vládnoucí elitu nakonec nejlepší, když pro jistotu nikdo nic mezinárodně pozorovat nebude.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .