Ruský krok na světový mocenský Olymp

Konstatujme hned úvodem, že takové překvapení to zase není: Putin už tehdy poněkud mlhavě, ale jednoznačně pohrozil, že ruská odpověď bude asymetrická, levná a velmi účinná.

Dnes už tedy máme odpovědi na to, co tato tři adjektiva zhruba znamenají. Výraz "asymetrická odpověď" na americký krok měl už od chvíle, kdy ho ruský prezident užil, znamenat hlavně ",mnohonásobně rasantnější". Výraz "levná odpověď" (a tady si vzpomeňme na nedávný výrok generála Balujevského) má patrně znamenat, že už existující a tak jako tak připravované raketové systémy budou podobně jako v dobách studené války zamířeny na cíle v západní a tentokrát i střední a jihovýchodní Evropě. To je záležitost poměrně jednoduchých změn ve strategické logistice. Zbývá tedy slovní spojení "velmi účinná odpověď". Sem bychom zřejmě mohli zařadit nejnovější ruské rozhodnutí přeskupovat vojenské síly všech druhů zbraní na ruském území tak, jak to Kreml s ohledem na "výjimečné okolnosti", zmiňované v Putinově sobotním výnosu, uzná za vhodné. Uvědomíme-li si, že obě dosavadní smlouvy o konvenčních zbraních v Evropě, tedy jak ta z roku 1990, tak její revidovaná podoba z roku 1999, stanovují především stavy vojáků a techniky v Evropě na západ od uralského pohoří až po břehy Atlantiku tak, aby v Rusku i v Evropě vytvářely jakýsi rovnovážný stav, pak novým rozhodnutím Moskvy může být právě tato rovnováha kdykoli porušena. Moskva se totiž na základě nejnovějšího Putinova výnosu právě uvedenými smlouvami napříště necítí nijak vázána.

Ponechme stranou výčitky, jimiž se obě strany navzájem zahrnují (Kreml upozorňuje na to, že členské země NATO nové znění kontroverzní smlouvy zatím neratifikovaly, zatímco Západ poukazuje na neochotu Ruska stáhnout své vojáky z Gruzie a Podněsteří) a soustřeďme se na to, co Ruská federace svými podobnými neustále se množícími sebevědomými gesty sleduje.

Rozhodně by nebylo moudré si myslet, že jde jen o nějakou planou rétoriku, již můžeme bagatelizovat odkazem na vnitroruské politické potřeby, dané blížícími se parlamentními a hlavně prezidentskými volbami. Tento aspekt je do Putinova sobotního výnosu bezesporu zabudován také, ale zřejmě už není rozhodující. Současné sice nepříliš demokratické, zato však stabilní a ekonomicky zmohutnělé Rusko zkrátka prožívá období jakési velmocenské emancipace, jíž si Západ v mnoha ohledech zatím jaksi nestihl povšimnout. Tady už nejde jen o energetický klacek, tady jde o jasný nárok o přímý podíl na globální moci, která se podle názoru současných kremelských vládců v průběhu posledních dvaceti let postupně přesunula do amerických rukou. Svědčí o tom kupříkladu i jednoznačný souhlas Michaila Gorbačova s tím, co Putin právě podnikl, a to už něco znamená, protože právě Gorbačov byl ten, kdo stál u konce přísně rozděleného bipolárního světa. Nemluvě o názoru jednoho z hlasatelů oficiálních postojů Kremlu, šéfredaktora časopisu s příznačným názvem Rusko v globální politice Fjodora Lukjanova. Ten dokonce řekl, že Rusko by mělo přehodnotit i další základní strategické smlouvy, které někdy od druhé poloviny 80. let minulého století postupně upravily vztahy Ruska se Západem.

Nejnovější ruský krok vyvolal na Západě včetně České republiky velké rozčarování a nevoli. To je sice pochopitelné, ale nic to pro nás neřeší. Velké autoritářské státy s významnou imperiální minulostí a ještě významnějším přírodním bohatstvím mají k podobnému chování sklon a naše nevole či přímé protesty je jednoduše ani nedojímají, natož aby se jimi řídily. Ostatně pozorný čtenář zmiňovaného časopisu Rusko v globální politice, který už přes rok vychází i česky, Putinovým výnosem a celkovým postojem Ruska k vlastnímu místu ve světové politice asi nijak zvlášť zaskočen není.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .