Rusové v Bruselu práskli dveřmi

25. březen 2009

a do jisté míry se jim není co divit. Zmíněná deklarace byla totiž podepsána v rámci reprezentativní plynové konference, konané v oficiální evropské metropoli. Když se o této dohodě v hodnotě 2,5 miliardy dolarů dověděl ruský ministr energeticky Sergej Šmatko, společně s celou delegací demonstrativně opustil jednací sál. Krátce nato z černomořského letoviska Soči následovala i ostrá reakce ruského premiéra Vladimira Putina.

Ten celý dokument označil za "nepromyšlený a neprofesionální". V debatě s novináři pak prohlásil (citujeme): "Kdo se s námi poradil, zda budeme v budoucnu schopni přepravovat takové a takové objemy nebo ne, zda to budeme dělat nebo ne? Pokud jde jen o technické nedopatření v dosti složitém trojúhelníku vzájemných vztahů mezi Evropou, Ukrajinou a Ruskem v této otázce, tak by to ještě nebylo tak zlé. Jestliže je to ale začátek pokusů o systematické ignorování zájmů Ruské federace, tak je to samozřejmě velice špatné." Konec citátu. Kdo řekne "a", musí říct i "b", což už se samozřejmě stalo. Moskva pohrozila, že dodávky ruského plynu by se mohly zastavit stejně, jako se to stalo (a ne poprvé) letos v lednu. Putin totiž slíbil "přehodnocení" vztahů s Bruselem a oficiální představitel ruského ministerstva zahraničí Andrej Něstěrenko už nahlas předpokládá "nárůst technologických rizik a možných výpadků v dodávkách zemního plynu na Ukrajinu a do Evropy". Rusové také připomínají, že by se sami modernizace ukrajinské plynovodní sítě rádi přímo podíleli v rámci mezinárodního konsorcia, o němž se začalo mluvit krátce po skončení lednové rusko-ukrajinské plynové krize. Rusové zároveň upozorňují na to, že dvouapůlmiliardová injekce do ukrajinských potrubí je zjevně nedostatečná. Všechny plynovody, vedoucí přes ukrajinské území, mají délku přes 10 tisíc kilometrů a některé úseky této sítě jsou ve stavu, kdy je příslovečnou "rouru" nutné v podstatě položit znovu. Ruská strana připomněla, že její odborníci už před časem spočítali nejnutnější opravy této sítě na 16 miliard dolarů. Cena celkové modernizace soustavy by pak byla ještě několikanásobně dražší. Moskva ale bez mučení přiznává, že ještě větší starost jí dělá případná změna vlastnických vztahů. Rusové tvrdí, že nemají v úmyslu se ukrajinských plynovodů zmocnit a plně je kontrolovat, ale představa, že by o podstatném segmentu tohoto systému rozhodoval vlastník typu dejme tomu německého energetického giganta E.On, se jim ani trochu nezamlouvá. Pro Evropu by to ovšem znamenalo jistotu, že minimálně po ukrajinském území by se ruský plyn dopravoval v dohodnutém množství a za dohodnuté ceny. Jádro nejnovějšího plynového sporu je zřejmé: Rusko se ze všech sil snaží, aby jeho plynový klacek byl co nejmohutnější a nejefektivnější. Ukrajina a Evropa usilují o pravý opak. Nějak tyto diametrálně odlišné pozice smířit nebude snadné, ale jak se zdá, bez ústupků na obou stranách to jako obvykle nepůjde. Evropská unie v každém případě na ruské pohrůžky zatím nijak nereagovala.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio