Ruští agenti v Gruzii
Vztahy mezi Gruzií a Ruskem se vytrvale zhoršují už dlouho, přinejmenším od gruzínské revoluce růží, před téměř třemi lety, která na místo dosavadního dlouholetého vládce a postsovětského matadora Eduarda Ševardnadzeho vynesla svého inspirátora, ambiciózního právníka Michaila Saakašviliho.
Jak soudní dnešní oficiální Moskva, i za posledním incidentem stojí právě sám gruzínský prezident, který podle ruských elektronických novin polit.ru citujeme "potřebuje odlákat pozornost gruzínského obyvatelstva od tíživých hospodářských potíží země a předestřít jí vhodného vnějšího nepřítele" konec citátu.
Připomeňme si ale meritum věci: Ve středu 27. září gruzínské bezpečnostní orgány zatkly čtyři vysoké důstojníky ruské GRU, tedy hlavní výzvědné správy, působící při štábu Kavkazské skupiny ruských vojsk, který sídlí přímo ve Tbilisi. Všichni čtyři byli v pátek příslušným tbiliským soudem obvinění z blíže nespecifikované špionáže. K tomuto obvinění se navíc přidružilo další, které mluvilo o přípravě teroristického aktu.
Události dostaly velmi rychlý spád: Moskva okamžitě do Tbilisi vyslala dva transportní letouny IL-76, které z gruzínské metropole vyvezly na sto rodinných příslušníků ruských diplomatů a štábních důstojníků. Zároveň Tbilisi opustil i ruský velvyslanec Vjačeslav Kovalenko, který do Moskvy odletěl "ke konzultacím", což je v diplomatickém jazyce jasný a nedvojsmyslný signál krajně napjatých vztahů. Moskva zároveň prohlásila, že si vyhrazuje uplatnit adekvátní odvetná opatření, která by vedla k osvobození všech čtyř svých údajných agentů. Politolog Alexandr Cyganok se dokonce netajil poněkud senzacechtivým názorem, že zatím učiněné kroky, k nimž dále patřil i okamžitý zákaz vydávání ruských víz gruzínským občanům, by mohly signalizovat chystající se ozbrojenou akci. Ruský ministr obrany Sergej Ivanov označil postup gruzínských úřadů za "naprostou zvůli" a jeho vládní kolega Lavrov se pokusil nastolit "gruzínskou otázku" dokonce v Radě bezpečnosti OSN. Tam ovšem přirozeně nepochodil.
Gruzínská strana si přirozeně pospíšila se zveřejněním důkazů - šlo o fotografie zmíněných důstojníků na tbiliských tržištích, jak rozmlouvají se svými údajnými gruzínskými spolupracovníky. Podobný důkazem je i písemný záznam telefonátu jednoho z obviněných s gruzínským občanem, v němž ruský zpravodajský důstojník prosí o obstarání informací o několika gruzínských vojenských základnách.
Jak se během víkendu zdálo, velmi sebevědomý postoj Moskvy představitele oficiálního Tbilisi přece jen zviklal. Na mysli teď nemáme komentář známého vyznavače tvrdého postupu vůči jakémukoli zahraničí, novináře Michaila Leontjěva, který celou záležitost označil za bezduchou frašku, inspirovanou zlými Američany, ale spíš neústupný postoj všech ruských politických špiček, které o případu mluví výhradně jako o špatně připravené provokaci. Tomuto hodnocení odpovídá i dnešní zpráva, mluvící o tom, že všichni čtyři ruští zpravodajští důstojníci budou předáni zástupci OBSE. Pokud to tak dopadne, bude se to rovnat gruzínské kapitulaci.
Ať už bude vyústění této nejnovější krize v rusko-gruzínských vztazích jakékoli, jedno je jasné už teď: Vztahy mezi oběma zeměmi se budou i nadále vytrvale zhoršovat. V situaci, kdy Rusko má v pětimilionové zakavkazské republice tři až čtyři tisíce vojáků na dvou zatím nezrušených základnách a zhruba stejný počet mužů ve zbrani v mírotvorných misích na území Abcházie a Jižní Oseti, se lze navíc domnívat, že podobné kolize se budou opakovat. Závěrem ještě dodejme, že snaha prezidenta Saakašviliho zabránit ruskému vměšování do gruzínských záležitostí je legitimní. Škoda jen, že tento temperamentní muž si neumí počínat diplomatičtěji. Věci jeho země by to rozhodně jen prospělo.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
