S pohádkou se učí snáz
Klasické pohádky, mnohdy staré několik století a předávané ústně z generace na generaci, jsou velmi významné pro rozvoj naší osobnosti. Přesto si učitelé stěžují, že současné děti tyhle prastaré příběhy příliš neznají.
Pohádkové učení
Lektorka a učitelka Mgr. Sylvie Doláková radí učitelům, jak pohádky využít ve výuce. „Pohádka může figurovat prakticky v každém předmětu. Mrzí mě, že učitelé s pohádkou často pracují příliš jednoduchým způsobem. Přečtou ji, děti nakreslí obrázek, možná si to někdy zdramatizují a tím to končí. Přitom by se dalo udělat daleko více práce,“ říká.
Pro učitele na prvním stupni je ideální, když pracuje s jednou pohádkou napříč všemi předměty, češtinou počínaje a tělocvikem konče. Vjem dětí je intenzivnější, poznatky se lépe pamatují, děti se učí o tématu přemýšlet i z méně tradičních úhlů a učí se ho rozvíjet. „Učitel zároveň ušetří spoustu času vymýšlením nejrůznější motivace, protože pohádka je motivací sama o sobě,“ vysvětluje lektorka.
Co umí pohádka:
- rozvíjí dětskou fantazii a slovní zásobu
- při poslechu učí trpělivosti a poslechovým návykům (poslouchat bez přerušování, počkat s otázkou až na vhodnou chvíli, cvičit trpělivost a koncentraci atp.)
- opakované situace pomáhají k osvojení jazyka i těm nejmenším
- učí interakci (pohádky jsou plné dialogů, děti se učí klást otázky, odpovídat na ně, neskákat si do řeči atd.)
- je zdrojem informací o životě, o situacích, které v něm mohou nastat, a nabízí řešení
- fenomén dobra a zla motivuje děti, aby rozpoznávaly signály toho, co je pro ně nedobré
„Tady ale pozor na přílišné zdůraznění, abychom děti neučili, že svět je černobílý. V každé pohádkové postavě je i něco dobrého a na to bychom měli upozorňovat,“ dodává Mgr. Doláková.
V rozhovoru mimo jiné uslyšíte, jakou roli hraje pohádkové učení v prevenci dyslexie a proč byl Budulínek tak neposlušný. S lektorkou a učitelkou Mgr. Sylvií Dolákovou si povídala Monika Valentová.
