Schengen v praxi
Samozřejmě že se mi to už také stalo: v autě z českým číslem mně pár kilometrů po přejezdu dnes už volně průjezdných hranic do Bavorska zastavila pozdě večer německá policejní hlídka a chtěla vědět, odkud jedu. Z Krumlova, pravila jsem po pravdě. A kam? Domů na chalupu. Stručná jsem byla schválně, protože mně zajímalo, co z nich vyleze.
Chtěli doklady a když rozluštili, že jsem narozená v Českých Budějovicích, doplnili s úsměvem: Z domova domů. Pak už mi jen popřáli, ať dobře dojedu.
Zkušenosti, které líčili v pondělních televizních zprávách jiní čeští automobilisté ze svých cest do Bavorska, byly naproti tomu zcela jiného kalibru. Mluvili o šikaně a podezírání, o bezdůvodném odebírání otisků prstů, o nadstandardní přísnosti vůči českým turistům. Přesto si troufám tvrdit, že zkušenosti toho typu, jaký jsem zažila já, jsou mnohem a mnohem běžnější.
Otázkou totiž je už to, co vlastně znamená pojem "nadstandardní přísnost". V Německu se prostě zákony dodržují a když v nich je například napsáno, že vystřelovací nože s čepelí dlouhou víc než 12 a půl centimetru jsou považovány za zbraň, kterou nelze nosit jen tak beze všeho v kapse, tak to policie kontroluje a stíhá. Zrovna tak je oprávněna provést rozbor moči, když má podezření, že řidič je pod vlivem drog. Tato pravidla platí pro všechny. Vyvozovat z jejich uplatňování, že nás v Schengenu nechtějí, svědčí spíš o zakomplexovanosti toho, kdo takto uvažuje.
Faktem na druhé straně je, že se zvýšenými policejními kontrolami se po zavedení Schengenu lze setkat za hranicemi častěji. Ovšem nikoli jen za hranicemi v Bavorsku, v Sasku nebo v Rakousku. Nedávná bilance policie na Uherskohradišťsku svědčí například o tom, že v až třicetikilometrovém pásmu od bývalých hraničních přechodů se Slovenskem čile operují zrovna tak hlídky české cizinecké policie. V jejich síti, jak to popsala tento týden MFD, uvízla na česko-slovenské hranici řada opilých řidičů, podvodníků s falešnými doklady nebo cizinců bez oprávnění pobývat na území ČR. Šéf cizinecké policie si kromě toho pochvaloval, jak díky propojení přes kontaktní centra proudí přes hranice všechna důležitá data, takže lze během chvilky zjistit všechno možné.
Je to nejspíš tato okolnost, která přispěla k tomu, že ze všech v rámci Schengenu nově zrušených hranic policie hrdě hlásí, že se kriminalita v příhraničí nezvýšila. Z toho měli obyvatelé - a to ve všech zemích bez výjimky- ty největší obavy. Byly liché. Ovšem na druhé straně je otázka, jestli by tomu tak bylo, i kdyby se kontroly ve vnitrozemí nekonaly. Vzpomínám si ještě živě, jak se pár let po pádu železné opony začaly v místních novinách v Bavorském lese objevovat nářky nad tím, kam to ten svět dospěl, že ze hřbitovů začala náhle masově mizet květinová výzdoba. Pak přišly na řadu měděné okapy. To už si minimálně bavorská policie musela uvědomovat, odkud vítr vane. Že se posílení takových trendů obávala po vstupu východoevropských států do Schengenského prostoru, ani moc nepřekvapuje.
A je to nepochybně zásluha intensivní česko-bavorské policejní spolupráce, že kriminalita v pohraničí dneska neroste. Na česko-bavorské hranici existuje například policejní středisko ve Schwandorfu, obsazené policisty z obou zemí. Další je v Petrovicích. To je ta jediná správná cesta. Stěžovat si v Berlíně nebo v Bruselu vláda samozřejmě může. Akorát že jí to nebude nic platné.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
