SDtředoevropský fejeton Luboše Palaty

Dnes by tu jen málokdo odjinud chtěl bydlet, stěhujeme se na kraje měst, s výhledem do co nejméně porušené přírody, vzdycháme po opuštěných horách. Ale krajina v místech, kterým můžeme říkat Slezsko, nebo Zaolší, byla a je krajinou požehnanou. Tamní skvělé uhlí, dnes těžené ze stále většich hloubek i tamní průmysl, který kolem těchto dolů vznikl, je základem našeho bohatství, krásy našich měst. Toho, že dnes u nás v Česku můžeme žít jako v bohaté zemi.

Když v roce 1939 Zaolší obsadilo v rámci mnichovských změn hranic Polsko, vzrostl jeho průmysl o čtyřicet procent. Tak obrovská síla to tehdy byla. A svým způsobem, krize nekrize, zůstává dodnes. Z této zvláštní krajiny je nejen dnes už bývalý český premiér Mirek Topolánek, ale také osobnost, která pro historii naší část Evropy v pravdě proslaví. První velký Evropan nové Evropy.

Třetí červen 1940, Smilowice, Zaolší, nyní Česká republika, je napsáno ve všech životopisech Jerzyho Buzka, který jako první "nový Evropan" usedne do křesla předsedy Evropského parlamentu. Protestant, potomek pobělohorské české šlechty, chemický inženýr, profesor na Slezské univerzitě v Gliwicích. A čtyři roky od roku 1997 do roku 2001 polský premiér. Měřeno volebními výsledky nejméně úspěšný premiér v polské historii.

V roce 1997 se polským nelevicovým silám kolem Solidarity podařilo od značkou AWS vyhrát parlamentní volby nad postkomunisty. Pokud vám už zkratka AWS nic neříká, vůbec se vám nedivím. Zmizela ze světa ještě dříve, než se konaly nové volby. Do stavu, v němž byla polská postsolidaritní scéna v polovině devadesátých let. Do mnoha stran a straniček, z nichž, jak už to v Polsku bývá obvyklé, zase vyrostly silné mocné strany - Právo a spravedlnost (PiS) a Občanská platforma (OP).

Buzkovi se podařilo tyto dvě strany, které spolu dnes vedou politickou válku na život a na smrt čtyři roky udržet v jedné vládě, což bylo samo o sobě zázrak a Buzek se tak stal nejdéle vládnoucím premiérem v polské moderní historii. Polsko za jeho úřadování udělalo mnoho zásadních, byť jak se tehdy psalo polovičatých reforem - administrativní, zdravotní, penzijní a školskou. A především vstoupilo do NATO.

Politický chaos před volbami v roce 2001 vynesl postkomunisty k triumfálnímu vítězství a postsolidaritní strany uvrhl do bezvýznamnosti - AWS, jehož se stal Buzek v roce 1999 předsedou, se nedostalo ani do parlamentu. Buzek se vrátil na univerzitu a z politiky zmizel.

Mocí opití polští postkomunisté ale ztratili zábrany a vlna korupčních skandálů, soudružských malých domů a nepotismu, rozložila polskou politiku tak, že se Polákům zpětně začala zdát doba Jerzyho Buzka jako "skvělé časy". A Buzek, byť možná projevil politickou neschopnost, nikdy nepřišel o pověst "slušného člověka".

Proto, když se v roce 2004 poprvé volilo v Polsku do Evropského parlamentu, dostal Jerzy Buzek suverénně největší počet preferenčních hlasů v celé zemi. A rázem se stal znovu politickou hvězdou. Jako poslanec europarlamentu nešel do žádné politicky viditelné funkce, ale věnoval se tomu, čemu skutečně rozumí - ve výboru pro průmysl, energetiku a výzkum. Ale současně jako člen výboru EU-Ukrajina významně přispěl i k tomu, že Brusel nenechal oranžovou revoluci v Kyjevu na holičkách.

Vzdělaný, slušný a pracovitý Buzek dokázal i ve své bruselské, normálně neviditelné pozici vyniknout. A když se volilo před pár týdny do Evropského parlamentu znovu, dostal ve svém slezském obvodu ještě dvakrát více hlasů než přes pěti roky. Čtyřista tisíc - opět absolutní rekord v Polsku. Teď míří na čelo Evropského parlamentu, jemuž bude předsedat v prvních letech po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a bude to tedy zcela jiný parlament. Už žádný debatní kroužek, ale mocná instituce. T

omu skromnému, tichému muži, z míst, která byla v době, kdy se tam narodil Německem, rok předtím Polskem a předtím a potom Českem, to hodně přeji. Vlastně to přeji nám všem, protože na jedné z hlavních židlí unie bude v Jerzym Buzkovi skutečný Středoevropan.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .