Šedesátá šestá schůze Poslanecké sněmovny

Schůze současného předvolebního období jsou zajímavé jednak tím, že je dalších schůzí znovu víc, než kdyby byly ony odvolané volby na podzim, to znamená, že mnoho norem teď nespadne s pozdějším termínem voleb pod stůl, ale mohou být dovedeny zdárně až do svého legislativního konce.

A pak - a to zejména - jsou schůze zajímavé politologicky tím, že vláda je sice tak zvaně úřednická, ale Poslanecká sněmovna je stále plně politická, což znamená, že stranické hádky mohou pokračovat a také pokračují, jen když se najde vhodné téma. Protože stranické rozložení sil ve sněmovně je stále stejné, jako když padla vláda.

Jedním z takových témat jsou i regulační dávky ve zdravotnictví, o jejichž dalším setrvání se bude na budoucích schůzích právě rozhodovat. A jak bude vidět i z tohoto příspěvku, regulační poplatky zaujímají mysl mnohého z nás, občanů.

Jsem přesvědčen, že - jakkoliv alespoň část poplatků je dobře zdůvodnitelná a objektivně potřebná - byla jejich potřebnost nedostatečně vysvětlována, argumenty byly mnohdy nahrazovány demagogií a celou akci leckdy provázel spíše chaos než jasná pravidla.

Nikdo soudný nebude asi tvrdit, že třicet korun za návštěvu lékaře může být pro pacienta neúměrně vysoká platba. Pro opakované, nutné návštěvy sociálně slabých občanů ostatně mohl být vymezen strop, pod jehož hranicí mohl být občan od plateb osvobozen. Mělo být ale jasně stanoveno - a to zdůrazňuji - zda je platba určena jako poplatek za návštěvu, nebo přilepšení pro lékaře. Absenci tohoto pravidla, která v mnohých ordinacích panovala, považuji nejen za zmateční, ale i za nemorální.

Poplatky za návštěvu pohotovosti: nevím, jak by bylo možno celou záležitost administrativně ošetřit, ale zároveň nevím, jestli má být někdo trestán za to, že si zlomil nohu v neděli a ne v pondělí dopoledne, aby mohl být dopraven k lékaři ještě v normální pracovní době. Skutečně nevím.

Poplatky za pobyt v nemocnici: to je jeden z požadavků, jenž se zdá být samozřejmý. Přece každý člověk doma, když není zrovna fakir - většinou - snídá, obědvá, večeří. Tyto, své osobní náklady by tudíž, podle mého názoru, měl platit i v nemocnici. Neplatí léčbu, ale část svých nákladů, které by nějakým způsobem, mimo nemocnici, také platil.

Poplatky za položku na receptu: to je pravděpodobně nejslabší článek v celém řetězu regulačních poplatků, který, možná, celou - snad - dobře míněnou snahu rozumně spolufinancovat zdravotnictví, zprofanoval. Pacientům se totiž dává za vinu, že nadměrně užívají léků a proto je třeba i tento nešvar regulovat. Ale proboha - to "proboha" jako emocionální výkřik používám zcela záměrně - proč tedy, proboha, to lékaři pacientům předepisují! Vždyť každý recept je opatřen razítkem zdravotnického zařízení a podpisem lékaře. Vždyť přece lékař pacienta léčí a předepisuje mu takové léky a v takovém množství, za něž je, nebo by měl být odpovědný! A potřebuje-li pacient skutečně plnou ošatku léků - jak zaznělo peiorativně v jedné z diskusí v Českém rozhlase - pak může být jak, většinou vysoká, platba za doplatky, tak ještě za položky pro pacienta, nejspíš důchodce, vskutku likvidační.

Vím, že zdravotnictví je černou dírou v mnoha státech, včetně těch nejvyspělejších. Všude jsou problémy, všude jsou války mezi lékaři a pojišťovnami, všude se doplácí za léky. Ale nic není bez příčiny, ani v ekonomii ne. Znakem dobrého byznysu je asi počet provozoven, kde se byznys provádí. Na Karlově náměstí v Praze vzniklo sedm lékáren, opakuji, sedm lékáren. V jednom východočeském městečku, kam občas jezdím, byla vždycky jedna lékárna. Teď jsou tam tři v okruhu asi sto padesáti metrů. Já vím, léků s vývojem farmacie přibývá...

Vždycky jsem tvrdil, že síla komunistů je určitým barometrem zdraví naší společnosti. Je dobře dávat jim do ruky zbraň, plynoucí z naší malé uvážlivosti? Na šedesáté šesté schůzi Poslanecké sněmovny byly již projednány dva poslanecké návrhy na zrušení regulačních poplatků a přikázány k projednání zdravotnímu výboru. Oba dva, jeden komunistický a jeden sociálnědemokratický, již prošly prvým čtením.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .