Sedmdesátá devátá schůze Poslanecké sněmovny
Tak především: nahlédneme-li do Zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, snadno zjistíme, že jakékoli projednávání nových návrhů zákonů, nebo novel, opakuji: jakékoli projednávání nových návrhů zákonů nebo novel v prvním, druhém, ale třeba i ve třetím čtení, nemůže mít žádnou naději na ukončení legislativního procesu. Protože ze sněmovny, v případě schválení, musí jít norma nejdřív do Senátu a potom prezidentovi.
A jenom Senát jako takový má lhůtu třiceti dnů od doručení ze sněmovny, takže vidíme, že na projednávání a uzákonění návrhů není už dnes naprosto žádná šance. Je třeba ještě říct, že veškeré návrhy zákonů, jejichž legislativní proces nebude do voleb ukončen, spadnou pod stůl, jakkoli by mohly být potřebné a jakkoli daleko může být jejich projednávání. To musí po volbách začít zase úplně znovu. A k žádnému režimu ve stavu legislativní nouze není v současnosti žádný důvod.
Jediné normy, které mají naději dnes, pár dnů před volbami, na ukončení legislativního procesu, jsou ty, které po projednání v Senátu doputovaly k prezidentovi, ten je vetoval a ony se vrátily do sněmovny k opětovnému hlasování. Protože, jak praví zákon k této situaci, cituji, setrvá-li sněmovna na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí, konec citátu. Ale pozor: nadpoloviční většinou všech poslanců! Nikoli přítomných poslanců. Nicméně: projednávání všech ostatních bodů programu, jichž je tentokrát mimořádně málo – jen deset – tedy projednávání všech ostatních bodů programu, kromě norem, vrácených prezidentem, je tedy jen divadýlko.
A které normy, vrácené prezidentem to byly, jež mohla případně sněmovna přehlasovat? Byla to jednak novela zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, zpracovávající příslušné předpisy Evropského parlamentu a Rady. A pak to byla novela zákona o nemocenském pojištění, což je nic neříkající název pro ono vrácení peněžitých dávek v mateřství. A v tomto případě sněmovna prezidenta přehlasovala.
Ale pak tu bylo ještě prezidentské veto ve věci biopaliv, kdy se navyšuje podíl biosložky u benzinu z dosavadních tří a půl procent na čtyři celé, jednu desetinu procenta a u nafty ze čtyř a půl procent na procent šest. Prezident vetoval tento zákon ve středu dvanáctého května; podle zmíněného jednacího řádu sněmovny by bylo lze se pokoušet o jeho přehlasování až deset dnů po prezidentském vetu, dvaadvacátého května. Ona žádost sociálně demokratických poslanců o přerušení schůze sněmovny do dvacátého sedmého května, to je do pouhého jednoho dne před volbami, se zatím týká projednání bodu o přímé volbě prezidenta, ale není vyloučeno, že i bod o biopalivech nebude nakonec do programu schůze zařazen K zákonu samému je třeba říct, že ilustroval názorně nesouhlas mezi prezidentem a Zelenými, jak jsme toho mohli být svědky v Otázkách Václava Moravce minulou neděli, když stanovisko prezidenta, poněkud nepříliš profesionálně obhajoval Ladislav Jakl, maje za soupeře Martina Bursíka. Opačné stanovisko než prezident státu měl ovšem i prezident Agrární komory Jan Veleba., který argumentoval již uskutečněným zvýšením osevní plochy řepkou olejnou, pro niž bude nyní obtížnější uplatnění.
Takže všechno ostatní, kromě opětovného hlasování po prezidentském vetu, bylo divadýlko, ale favorité voleb o ně zřejmě nechtěli přijít. Protikorupční balíček ministra Peciny, včetně agenta provokatéra a institutu korunního svědka, se projednával jen z propagačních důvodů, aby všichni viděli, kdo to myslí s potíráním korupce vážně.
Je - podle mého názoru – škoda, že nebude uzákoněn objemný vládní návrh novely zákona o veřejných zakázkách, jenž by mohl přece jen trochu pročistit jejich zadávání . Toto téma se už ale stalo pojmem, má svou historii a tak lze doufat, že se k němu nová sněmovna brzy vrátí.
Dvojnásobná škoda ovšem je, že spadne pod stůl i poslanecký návrh zákona o lobbingu, neboť lobbing u nás dosud nemá žádná zákonná pravidla, i když je spojen s velkým rizikem korupce. Lobbing je – na druhé straně – činnost naprosto legitimní, která ovšem ovlivňuje, nebo může ovlivňovat chování zástupců státu na všech úrovních. Právě proto je třeba dát této komunikaci určitá pravidla, jež fungují v západních demokraciích, zejména ve Spojených státech. Lobbisté by se měli řádně evidovat, stejně tak jako by měli evidovat své styky s lobbisty poslanci. A tak dále, a tak dále. Doufejme, že i s návrhem tohoto zákona i s řádnou diskusí poslanců na toto téma se setkáme v příštím volebním období.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
