Senátorům by nemuselo vadit podřezávání větve

Zároveň dodává, cituji: "Věřím, že si to senátoři uvědomí a že si nebudou pod sebou podřezávat větev a odnímat Senátu smysl tím, že schválí tak prudké zavádění většinových prvků do systému poměrného." Konec citátu hlavy státu.

Václav Havel má pravdu v tom, že pokud novela volebního zákona projde, ztratí druhá komora parlamentu další z důvodů svojí existence.

Mýlí se však nejspíš v tvrzení, že pokud tento návrh posvětí senátoři, podřežou si pod sebou větev. Takto členové Senátu asi uvažovat nebudou.

Jednak z kuloárů je zřejmé, že většina z nich sice ví, že Ústava existuje, ale už není schopna si její znění důkladně prostudovat a hlavně ho pochopit. No a ti, kteří si dají se čtením základního právního dokumentu České republiky přece jenom práci, zjistí, že to s podřezáváním větve není zase až tak žhavé.

V platném znění ústavy totiž i nadále zůstává, že se do obou komor parlamentu volí odlišným způsobem. Takže senátoři se mohou hájit tím, že došlo pouze k úpravám v rámci systému poměrného.

Co na tom, že za takovouto nálepkou se skrývá prakticky systém většinový.

A hlavně, pragmaticky uvažující senátoři moc dobře vědí, že bez jejich souhlasu je druhá komora parlamentu prakticky nezrušitelná. Tak co by si lámali hlavu s tím, jak se do sněmovny a do Senátu volí?

Asi ani největší optimista v tomto státě nevěří tomu, že by ji kvůli disproporcím v dikci volebního zákona a Ústavy sami od sebe rozpustili.

Takže v jejich rozhodování o podpoře novely mohou hrát hlavní roli jiné okolnosti. Podle prvních reakcí senátorských klubů je patrné, že novelu mohou podpořit pouze senátoři ODS a ČSSD. I když zatím zdaleka na všichni.

Bude tedy záležet především na jejich disciplíně a na loajalitě vůči vedení už zmiňovaných stran. Vždyť novela volebního zákona byla jedním z důvodů vzniku opoziční smlouvy.

Proto by se měli vydat ve stopách svých kolegů z Poslanecké sněmovny a měli by pro změnu zákona zvednout ruku.

Otálet mohou pouze v případě, že se budou pokoušet udělat nějaký politický obchod. Třeba v podobě podpoření novely volebního zákona za přijetí jiné, pro ně důležité normy, v Poslanecké sněmovně.

Vzhledem k platnému znění ústavy, mohou mít šanci. V článku čtyřicet se totiž píše, že k přijetí volebního zákona je třeba, aby byl schválen jak sněmovnou tak i Senátem.

A že nelze senátory v jejich politických hrách podceňovat, o tom se mohli smluvně opoziční partneři názorně přesvědčit. Konkrétně po schválení změn ústavy Poslaneckou sněmovnou.

Senátoři za ODS a ČSSD je byli ochotni přijmout pouze za podmínek posílení pravomocí druhé komory parlamentu. A protože na to nebyli ochotni slyšet poslanci, žádné změny ústavy schváleny nebyly a patrně ani nebudou.

Takže stejný osud by mohla potkat i novela volebního zákona.

Senátor za sociální demokracii Havlíček se dokonce nechal slyšet, že lepší než nový volební zákon a možnost snazšího vytvoření většinové vlády, je existence opoziční smlouvy.

Patrně si neuvědomuje, že takovýto stav nemůže vzniknout. Pokud novela volebního zákona dopadne stejně jako pokus změnit Ústavu, ztratí totiž existence opoziční smlouvy pro její autory prakticky smysl.

Takže je pravděpodobné, že si v Senátu smluvně opoziční partneři potřebnou podporu nakonec zajistí. Proti jejich dohodě by byl sice bezmocný president republiky Václav Havel, jehož záporným postojem by si sněmovna hladce poradila a přehlasovala ho. Přesto by smluvně opoziční partneři neměli mít vyhráno.

Novela zákona totiž mění volební pravidla natolik, že i do dolní komory parlamentu by se volilo prakticky na základě většinového systému.

To je však v rozporu se stále ještě platným zněním Ústavy. Proto by tuto disproporci mohli někteří poslanci nebo senátoři napadnout u Ústavního soudu.

Ten by pak jejich stížnosti mohl vyhovět a platnost novely volebního zákona zrušit.