Setkání Bushe a Putina na letišti Vnukovo

Air Force One přistál přesně na čas a přestože strážci diplomatického protokolu úzkostlivě dbali na to, aby oba prezidentské páry pod schůdky prezidentského jumba dorazily na vteřinu ve stejném okamžiku, manželé Putinovi si na betonové ploše vnukovského letiště museli 10-15 vteřin postát a počkat. Může to samozřejmě být banální náhoda, ale ruští novináři tuto miniudálost okamžitě komentovali jako snahu amerického prezidenta demonstrovat, kdo je v tuto chvíli pánem světa. Inu, kdoví.

Samotná schůzka - mimochodem první po amerických kongresových volbách, jejichž výsledky současného obyvatele washingtonského Bílého domu rozhodně nepotěšily - proběhla v okázale soukromém duchu. Ruská média se soustředila na fakt, že americký prezidentský pár byl oblečen zdůrazňovaně neformálně a také hostitelé vyzdobili sovětsky fádní halu nejstaršího fungujícího moskevského letiště selskými vozy, obtěžkanými typicky ruskou zeleninou a girlandami z cibule a česneku, připomínajícími spíš atmosféru ruských tržišť. Ostatně jen těžko se dá předpokládat, že by se americký host svého ruského kolegy ptal, proč podle nového ruského zákona bude cizincům zakázáno na těchto tržištích prodávat a kdo má být touto úpravou postižen.

Obsah schůzky se dal spíš tušit a jak soudí znalci poměrů, u pojídání typicky ruských lahůdek typu jeseterovitých ryb, nakládaných hub a solených okurek a v přítomnosti manželek se jen těžko dají projednávat mezinárodně-politické otázky globálního významu. Něco však mezi zainteresovanou politickou, politologickou a novinářskou veřejnost přede jen proniklo.

Tématem v tuto chvíli nejdůležitějším je zřejmě fakt, že v Hanoji obě strany podepíší dohody, jimiž se uzavře složitý proces přijímání Ruska do Organizace světového obchodu (WTO), jemuž Spojené státy doposud bránily. Vstřícným gestem ruské strany za to, že Američané v této otázce konečně ustoupili, by mohlo být jisté sblížení postojů obou stran v otázce íránského a severokorejského jaderného programu. Slovem "sblížení" se v tomto případě rozumí jisté zmírnění dosavadních postojů Moskvy, která má zejména na íránských atomových technologiích i významný vlastní ekonomický zájem. Írán ostatně bude jedním z nejdůležitějších bodů víkendových rozhovorů, které mezi oběma prezidenty proběhnou v Hanoji na summitu Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří. Za zmínku určitě stojí i ruská snaha odstranit či alespoň zmírnit chystané i fungující americké sankce proti ruským firmám, vyvážejícím vojenský materiál. To se týká především výrobce kvalitních a mezi chudšími zákazníky oblíbených nadzvukových bitevních letounů Suchoj. K dalším námětům hanojské schůzky bude rozhodně patřit i blízkovýchodní urovnání a program nešíření jaderných zbraní.

Jak se zdá, moskevské "mezipřistání s politickým podtextem" bylo z čistě racionálních důvodů nadbytečné. Ruská média dnes poukazují na to, že ministryně zahraniční Condoleezza Riceová, která při podobných příležitostech už tradičně létá jiným strojem než prezident, moskevské mezipřistání nepotřebovala. Ti, kdož rádi spekulují, proto Bushovu moskevskou svačinu připisují snaze amerického prezidenta zlepšit rusko-americké vztahy, které jsou v posledních měsících z mnoha důvodů dosti napjaté.

Rusko má na tomto poli patrně větší starosti než Bush. Bude se muset připravit na to, že od roku 2008 bude mít po osmi letech s největší pravděpodobností tu čest znovu s demokratickým prezidentem. Zkušenosti přitom ukazují, že jak sovětské, tak ruské politické jedničky snáz nacházely společnou řeč s republikány než s demokraty. A je tu ještě jedna věc - zatímco George Bush docela jistě z Bílého domu odejde, ruský prezident v nedávném televizním "zjevení Putina lidu", jak tuto velkoshow pojmenovala domácí liberální média, konečně naznačil, jak si představuje svou politickou kariéru v době po skončení druhého prezidentského období. Vše naznačuje, že do Kremlu přijde oddaný slabý prezident, který bude jen vykonavatelem Putinovy vůle. Po dalších čtyřech letech se Vladimír Vladimirovič bude moci do úřadu na nová dvě období vrátit. Zkrátka a dobře, jak nedávno trefně konstatoval jeden komentátor, "putinismus je tu nadlouho". O dlouhodobé perspektivě vztahů s USA proto musí mít ten, kdo tomuto -ismu dal jméno, pokud možno jasno.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .