Šikana v sibiřském Čeljabinsku
Brutální mučení mladších vojáků základní služby staršími, poddůstojníky a jak se ukazuje, dokonce i důstojníky, není bohužel v současné ruské armádě ničím novým. Případ osmnáctiletého Andreje Syčova ovšem z rámce, který veřejnost považuje už za málem běžný, významně vybočil.
Andrej se společně se sedmi dalšími kolegy stal hříčkou v rukou opilých délesloužících poddůstojníků. Ti ho loni na Silvestra na několik hodin přivázali v nepohodlné pozici k židli a nelítostně ho bili. Mladík utrpěl těžká zranění a přestože jeho nadřízení o celé události i o jeho zdravotním stavu dobře věděli, ještě další čtyři dny ho normálně nechávali sloužit. Pak se ovšem do těžce zraněných nohou dostala gangréna a mladý muž musel být převezen do nemocnice. Tam nezbylo, než mu amputovat obě nohy a pohlavní orgány. Přesto velení Čeljabinského tankového učiliště dokázalo hrůzný případ celých 25 dnů tajit. Nedávno zahájené vyšetřování ukázalo, že podobné, i když ne tak drastické události se tam odehrály už dřív. Vojenská prokuratura navíc na této škole odhalila dalších jedenáct kriminálních deliktů všeho druhu.
Politický skandál z celé věci hravě udělal ministr obrany Sergej Ivanov. Když případ vešel ve známost a ministr byl na něj tázán, se zpupností sobě vlastní prohlásil, že něco takového se v ruské armádě stát nemohlo, protože to by o tom přece musel vědět. Hned příští den se v Moskvě před ministerstvem obrany na nepovolené demonstraci sešlo na tři sta lidí, kteří požadovali okamžitou ministrovu demisi. Jeden z klíčových mužů Vladimira Putina však ve svém křesle zůstal, i když na pondělní schůzce s prezidentem viditelně nevypadal jako člověk, jehož hlava státu právě chválí.
S hlášeními o podobných případech se mezitím roztrhl pytel a v současné době je jich známo nejméně deset. Nemělo by smysl je vypočítávat a popisovat, protože jsou skoro všechny stejně strašné jako ten Syčovův. Současná ruská společnost se ovšem začíná zamýšlet nad tím, proč se v ruské armádě takové věci dějí.
Rozhodně by nemělo smysl planě moralizovat, ale každému, kdo má alespoň základní představu o fungování ruské společnosti, musí být jasné, že jde o dědictví historické, které bychom rozhodně neměli připisovat jen minulému režimu - ten tradice tvrdého až brutálního zacházení s lidmi jen převzal a v gulagu a také v armádě zdokonalil. V takovýchto dnech je si však Rusko tohoto nepěkného historického břemene obzvlášť vědomo a kdekdo si možná vybaví okřídlený výrok klasikův "oškrábeš-li Rusa, najdeš Tatara". Tatarem je tu míněn typický tatarsko-mongolský nájezdník, o němž se v kraji soudí, že to byl právě on, kdo Rusům v historických dobách onu všudypřítomnou surovost vštípil. Což pravda být může, ale taky nemusí.
Mnohem podstatnější pro Rusko je, jak s něčím tak neuvěřitelným skoncovat. I prezident Putin v souvislosti se Syčovovým případem poukázal na to, že kult násilí dále kultivují zejména ruské televize a že by se s tím rozhodně mělo něco dělat. Na úterní třiapůlhodinové tiskové konferenci trýznění mladého vojáka označil za "strašlivé" a celkem oprávněně řekl, že odpovědnost za takovýto vztah člověka k člověku nese celá společnost.
Řadový občan Ruska se zcela zákonitě ptá, kdo dnes ochrání dorůstající mládence, na něž se v zemi ještě stále vztahuje všeobecná branná povinnost. Je všeobecně známo, že rodiny jen trochu zámožné zaplatí cokoli a komukoli, jen aby jejich synové v braneckém věku na vojnu prostě nemuseli - protože to je ochrana nejjistější. Zástupci armády o tomto jevu vědí a velmi si na něj stěžují - podle statistik se prý povolat mladé muže do vojenské služby daří je v 9 % případů. Představitelky Výboru vojáckých matek soudí, že šikanu v ozbrojených silách odstraní až profesionální armáda. O té se v Rusku mluví už patnáct let, ale zatím na ni jednoduše nejsou peníze.
Celkem logicky se také nabízí otázka, kdo za celý případ nakonec ponese odpovědnost. Náčelník Čeljabinského tankového učiliště už byl z funkce odvolán a společně s několika dalšími důstojníky zřejmě za doživotní zmrzačení mladého vojáka ponese trestní odpovědnost - o samotných přímých pachatelích ani nemluvě. Pro ministra obrany Ivanova však celá věc prezidentovým pondělním pokáráním zřejmě skončí. Vladimir Putin už dnes začíná připravovat prezidentské nástupnictví v roce 2008, kdy se on sám hlavou státu potřetí za sebou stát nemůže. Jak se zdá, ministr Ivanov hraje v jeho plánech roli až příliš klíčovou na to, aby mohl být obětován, i když důvod pro podobný postup je dnes víc než pádný.
