Situaci to neřeší...
...řekl v dnešním ranním ruském vysílání BBC americký politolog a odborník na postsovětský prostor profesor David Sutter. A měl bezesporu pravdu. Dvě stovky evropských pozorovatelů sice zřejmě způsobí, že ruské jednotky by se na základě právě citované dohody mohly stáhnout z gruzínského území do obou separatistických enkláv, o něž v tuto chvíli jde.
V silách těchto neozbrojených monitorovacích skupinek, stejně jako v silách celé Evropské unie ovšem není to, co by si přál gruzínský prezident Michail Saakašvili, totiž aby příchod Evropanů do Gruzie byl počátkem obnovy územní celistvosti této malé kavkazské země. Vrcholem možného v tuto chvíli skutečně je, aby ruští vojáci opustili alespoň území, které je nezpochybnitelně gruzínské.
Pozorovatelé z 22 zemí starého kontinentu měli problém už dnes ráno, když se pokusili do nárazníkového pásma při jihoosetské hranici vjet. Ruští vojáci, kteří by se během pár dnů měli z této zóny stáhnout, je totiž původně do pásma vůbec nechtěli pustit a chvíli trvalo, než ruským nadporučíkům, kapitánům a majorům někdo vysvětlil, že podezřelí cizinci k hranici Jižní Osetie mimo jiné spěchají i proto, že je k tomu opravňuje smlouva, podepsaná nejvyšším velitelem ruských ozbrojených sil, prezidentem Dmitrijem Medveděvem. Nástup evropských pozorovatelů v Gruzii okořenila ještě jedna tragikomická epizoda: Některé týmy se do míst určení vůbec nepokoušely proniknout, protože jim ruští důstojníci vysvětlili, že "jejich bezpečnost je ohrožena"...
Šéf mise Hansjörg Haber tento přístup k věci komentoval slovy, že Evropané se zejména v úvodní fázi své mise hodlají chovat pokud možno nekonfrontačně. Jak se zdá, nebudou tedy, alespoň prozatím, naléhat na možnost kontrolovat situaci i přímo v obou separatistických enklávách - tedy Abcházii a Jižní Osetii. Tato možnost se stane předmětem dalších jednání mezi představiteli EU a Ruské federace a je otázka, jak tato jednání dopadnou. Není vyloučeno, že Rusové nakonec přistoupí i na podobný evropský požadavek, mimochodem už proto, že řada nezávislých novinářů přinesla z jihoosetské metropole Cchinvali textové i obrazové důkazy toho, že gruzínský útok na město v noci ze 7. na 8. srpna byl opravdu ničivý až brutální. Vezmeme-li ale v potaz četné nevysvětlitelně iracionální rysy současné ruské politiky vůči zbytku světa, nemusí ani tento jinak velmi srozumitelný argument platit a evropští pozorovatelé se do Cchinvali prostě nepodívají.
V předvečer příchodu evropských pozorovatelů do Gruzie Tbilisi navštívil evropský koordinátor zahraniční politiky Unie Javier Solana, který se setkal i s gruzínských prezidentem Michailem Saakašvilim. Ten mu slíbil, že Gruzie splní veškeré své závazky, dané na základě dohody Sarkozy-Medveděv, a že totéž jeho země očekává od Evropanů. Saakašvili je si patrně vědom, že se neuváženým ozbrojeným útokem na civilní cíle v Jižní Osetii dopustil osudové chyby, ale neustálým opakováním nerealizovatelných požadavků, adresovaných mezinárodnímu společenství, se snaží důsledky této chyby alespoň zmírnit.
A co bude dál? V listopadu by se v Bruselu měla sejít dárcovská konference EU a USA, která by rozhodla o tom, jak a v jaké míře bude Gruzii poskytnuta mimořádná hospodářská pomoc. Což je ovšem zhruba všechno, co v této chvíli Západ může a taky je ochoten pro Gruzii udělat. Oficiální Tbilisi ovšem dnes mnohem víc zajímá, co se stane na prosincovém summitu NATO. Že by při této příležitosti nejen Gruzie, ale taky Ukrajina dostaly zelenou pro postupné začleňování do Severoatlantické aliance, se ovšem zdá málo pravděpodobné. Vyceněné ruské zuby udělaly dojem všude, kde ho udělat měly, a šok z rezolutního a velmi tvrdého ruského gesta na Kavkazu přinejmenším v západní části Evropy ještě zdaleka nepominul.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
