Sjezdová očekávání a realita
Jestliže před dvěma lety sociální demokraté svůj sjezd nazvali sjezdem vítězů a jeho obsahem byly kromě drobných mocenských půtek jen vesměs pochvalné projevy nad tím, jaké úspěchy strana zaznamenala, předsjezdová diskuse před tím letošním svědčila spíše o tom, že spokojená jistota je pryč.
Postaral se o to předseda Miloš Zeman, který už nekandiduje na předsedu, ale také blízkost dalších voleb, ve kterých to nikdy žádná vládní strana nemá lehké. Před dvěma lety nebylo protikandidáta na předsedu a prvního místopředsedu. I letos je na předsedu jen jeden kandidát, ale není to už Miloš Zemana, ale dosavadní první místopředseda Vladimír Špidla. Nejistota sociálních demokratů je tedy dvojí - jaká bude naše strana po Miloši Zemanovi? A jak obstojí naše čtyři roky vládní strana před voliči?
Dosavadní předseda ČSSD a nyní i premiér Miloš Zeman vládl železnou rukou straně dlouhých osm let. Za tu dobu se z malé straničky stala nejsilnější stranou na politické scéně a stranou vládní.
Zeman vtiskl své straně osobitý politický styl a jeho úspěchy se asi nedají zpochybnit. Přesto se stal častým terčem kritiky, i z řad své strany. Kritikové mu nejčastěji vyčítali autoritativní styl, poněkud pokleslé chování, spočívající v nazývání politických protivníků různými vulgarismy, přílišnou orientaci na spojenectví s ODS, opuštění původních levicových programových zásad, orientaci ČSSD na socialistický velkokapitál, místo podpory tradičně levicových skupin voličů, snahu o zničení extrémistických stran přebíráním jejich agresivní rétoriky, atd.
Designovaný předseda Vladimír Špidla není tak výraznou osobností jako Miloš Zemana a je pravděpodobné, že pod jeho vedením bude strana jiná. Odlišný politický styl už začal ukazovat. Několikrát se vyjádřil zdrženlivě k oposiční smlouvě. Volal po návratu k levicovému programu. Za potenciálního partnera strany označil KDU-ČSL. A tvrdě odmítl spolupráci s komunisty.
V hloubi strany čekají jeho pravděpodobní spojenci. Stanislav Gross, někdejší Zemanův kritik v mezích zákona, nejspíš také Petra Buzková, která odstoupila z předsednické funkce kvůli kritice přílišné orientace strany na ODS. Už v první den sjezdu Buzková vystoupila kritisovala Zemanovo vysoké hodnocení spolupráce s ODS a oposiční smlouvy. Dokonce přímo polemisovala se Zemanovou myšlenkou, že obě strany respektují stejná pravidla hry.
Další tradiční Zemanův kritik poslanec Lubomír Zaorálek se zase nechal slyšet, že rasantní Zemanův kurs se již přežil a oposiční smlouvu označil za jedovatou bylinu.
Jde vskutku o tradiční rétoriku, která v mírnější podobě zazněla už před dvěma lety v Praze a v jiné podobě i v Bohumíně. Pravda ale je, že její nositelé nikdy nebyli schopni nabídnout proti zemanovské politice nějakou alternativu. Mohli se vymlouvat, že vedle Zemana není možné žádnou alternativu tvořit, protože svým tvrdým, konfrontačním stylem alternativy už zpočátku dusí. Teď už se ovšem vymlouvat nemohou a nejen delegáti sjezdu, ale zajisté především voliči a česká veřejnost čeká, zda-li za tradiční kritikou Zemana je ještě něco dalšího. Například konkrétní program, který už nebude spoléhat jen na staré levicové fráze a spojenectví s ODS a socialistickými velkopodniky.
Nové, nastupující vedení bude zkrátka potřebovat taktéž nějaký úspěch. Jeho postavení je strašlivě nevýhodné. Jak bylo řečeno, každá vládní strana to má ve volbách těžké, voliči často přirozeně volí změnu, ať už je jejich postavení jakékoli. Co jim tedy nabídnout?
Miloš Zeman ve svém projevu na prvním dnu sjezdu se svým typickým velikášstvím prohlásil, že menšinová sociálně demokratická vláda musí být nahrazena většinovou. To si zajisté myslí i designované vedení. Jenž Miloš Zeman neměl na mysli koaliční vládu, ale opět jednobarevnou sociálně demokratickou vládu. Perspektiva, že vládní strana dostane ve volbách více než polovinu hlasů, je nereálná. O něco reálnější je koaliční vláda. S kým by ji ale sociální demokraté chtěli vytvořit? Jednu cestu naznačila delegátka, která žádala zrušení bohumínského usnesení z před šesti lety, že nelze spolupracovat s KSČM a jejími odštěpky. Bude zajímavé sledovat, jak s tímto kontroversním tématem delegáti naloží.
Místopředseda strany Zdeněk Škromach ovšem připomněl, že existuje i usnesení ústředního výboru strany, které zakazuje spolupracovat i s Unií svobody. Právě tímto směrem se ovšem obracejí mnohé naděje některých sociálních demokratů, ne přímo k Unii svobody, ale ke čtyřkoalici, jejíž součástí je jak KDU-ČSL, tak Unie svobody. Poté, co se jejím lídrem stal místo Cyrila Svobody Karel Kühnl, je představa spolupráce obtížnější, ale přesto je to jedna z variant. Také v tomto případě bude zajímavé, na čem se delegáti shodnou a zda-li to formulují do nějakého usnesení. To bude známo v neděli.
Zatím je možné říci jen tolik, že předseda ČSSD Miloš Zeman bezesporu učinil státnický čin, když dodržel své slovo a hodlá do roka odejít z politiky úplně. Tím zřejmě zahajuje definitivní odchod politiků, spojených s listopadem 1989. Rok na to ho bude následovat Václav Havel, Václav Klaus se zatím nechystá. V každém případě už česká politika nebude taková, jaká bývala. Jde jen o to, zda-li to bude cesta k lepšímu nebo k horšímu. O to větší odpovědnost pro delegáty třicátého sjezdu ČSSD, který v pátek začal v pražském Kongresovém centru.
ČRo 6 / RSE
6. dubna 2001
Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz
