Školení na předsednictví EU
První školení na předsednictví Evropské unie, v jejímž čele bude Česká republika stát půl roku od prvního ledna příštího roku, mají čeští představitelé za sebou. Konalo se ve čtvrtek a v pátek v druhém červencovém týdnu na zámku Štiřín a ze všech celostátních periodik o něm referovaly dosud jen Lidové noviny a nikdo jiný.
Nejsem si jist, zda se začalo zrovna z toho správného konce. Účastníci se sice dozvěděli hodně z rutiny řízení Evropské unie, což je dobře, ale na druhé straně - souzeno alespoň dle zmíněných Lidových novin - se vůbec nevěnovali tomu nejdůležitějšímu, totiž diskusi o nějakém novém smluvním rámci, který by měl nastoupit po odmítnutí Smlouvy o ústavě Evropské unie i po odmítnutí Lisabonské smlouvy Irskem.
Máme totiž ještě v dobré paměti, jak se exponovalo Německo a osobně kancléřka Angela Merkelová, jak se exponovali, aby vznikl nějaký nový text, když Francie a Nizozemsko zbouraly tehdy v referendu Smlouvu o ústavě. Třeba bude ještě příležitost, ale čeští představitelé projevili zatím velký zájem - podle mého názoru - o to nejméně podstatné, totiž o etiketu chování a oblékání. Bohužel je fakt, že účastí ve vládě, natož pak v parlamentu, člověk nemusí přijít o své přirozené buranství, ale na druhé straně není nikde žádná záruka, že dobře oblečený panák bude umět dobře hájit zájmy své země a zájmy Evropy. Kdyby přišel Mirek Topolánek na večeři v šedém nebo béžovém obleku místo onoho, zřejmě doporučeného blejzru a světlejších kalhot, tak by to rozhodně všem, kteří čtou noviny, vadilo méně, než že se zatím shromáždění představitelé vůbec nezajímali o to, co vlastně naší vládě a některým zákonodárcům na Lisabonské smlouvě vadí nejvíc a co by tam chtěli, či nechtěli, spíš mít.
Ono to české předsednictví je stejně střiženo trochu podle Franze Kafky. Stoupenci ODS - dle průzkumu STEM - ve své většině by sice chtěli Lisabonskou smlouvu schválit, ale vláda, vedená ODS, to v parlamentu prosadí s potížemi, protože její poslanci a senátoři jsou z velké části proti. A v Senátu má ODS většinu. Předseda vlády to ostatně sám komentoval v Respektu: kdyby ji teď prý schvaloval parlament, nenašel by pro její schválení dostatek hlasů a to hlavně ve své straně. Jenže: ve hře je i podzimní kongres ODS, kde má Topolánek obhajovat svou předsednickou funkci a teprve tehdy, až ji obhájí, si bude moci dupnout, bude-li chtít. Nehledě k tomu, že potom by už mohl mít v ruce i pozitivní posouzení Ústavního soudu, že Lisabonská smlouva nekoliduje s českou ústavou.
A naopak: poslanci nejsilnější opoziční strany, ČSSD, budou sice pro
Lisabonskou smlouvu hlasovat, ale její příznivci jsou - podle téhož průzkumu - z velké části proti. Nejsystémovější jsou v tomto ohledu komunisté: proti jsou jak poslanci, tak příznivci strany. Vyplývá z toho ovšem i další systémovost: jsou-li v otázce radaru proti Spojeným státům a v otázce Lisabonské smlouvy proti Evropě, tak pro koho vlastně jsou?
Kateřina Šafaříková ve svých článcích pro Lidové noviny asi tlumočí atmosféru v Bruselu vcelku nezaujatě. A říká, že v Bruselu se nikdy neví, čí názor nakonec převládne. Cituji: pokud vláda řekne na adresu unie A, prezident přispěchá s B. Partneři Česka se proto čím dál tím častěji ptají, čí slovo bude během českého předsednictví platit. Jestli to stále populárního Klause, anebo názor stále slabší Topolánkovy vlády, konec citátu. Toppolánek však ve zmíněném Respektu prohlašuje, cituji: tím,že jsem smlouvu podepsal, jsem s ní fakticky spojil svoji politickou kariéru. A podpis v žádném případě nemíním stahovat, konec citátu. Domnívám se, že ve vztahu k Evropské unii je názor obou politiků vskutku jiný; podle ústavy by ovšem měl platit názor vlády, který reprodukuje její předseda.
A jaká je zatím zkušenost s předsednictvím unie? Novinář z Financial Times, George Parker říká, že malé země měly zatím lepší předsednictví než země velké. Úzkostlivě ale doporučuje dobrou komunikaci s medii. A neřídit prý své předsednictví ze své metropole, ale spíš lidmi, které má země v Bruselu. Slovinsku, první postkomunistické zemi v čele unie se prý vytýká - jak říká Kateřina Šafaříková - že se báli konfliktnějších témat a často prý podléhali vlivu silných států.
Nu, což o to, konfliktnější téma, než jak pokračovat v Evropské unii po irském odmítnutí Lisabonské smlouvy si lze těžko představit. Jak s ním naloží za půl roku Česká republika?
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
