Slovensko - krize nekončí

Nechme teď stranou rabování obchodů, barvité pohledy na romské osady či zprávy o tom, že premiér Mikuláš Dzurinda poslal na východní Slovensko armádu. Úkolem expertů i politiků je dnes najít příčiny, proč to došlo tak daleko a jestli se dá zabránit další eskalaci chudoby i násilí. Zajímá to i Českou republiku, protože Romové mohou z postižených oblastí zamířit právě sem. Není důvod si myslet, že chudoba na východním Slovensku má jiné zákony, než kdekoli jinde na světě - v Africe, jižní Asii, nebo ve střední Americe.

Vzniká tak, že se jednotlivec nebo celá komunita dostanou mimo většinovou společnost. Tito lidé nemají dobrý přístup k veřejným službám a ztrácí možnosti na trhu práce. Jinými slovy, jsou nezaměstnaní a chudí a jejich situace se postupně zhoršuje.

Slovenští Romové tyto předpoklady splňují, zvláště 120 tisíc z nich, kteří žijí ve venkovských osadách, které jsou obvykle bez vody i kanalizace. Často jde jenom o shluk chatrčí z prken, hlíny a vlnitého plechu.

Komunity za okrajem společnosti obvykle hledají náhradní strategie, jak se uživit. Zpravidla se přitom pohybují za hranicemi zákona. Například v jižní Americe pěstují koku, v Barmě a Afghánistánu opium, některé republiky bývalého Sovětského svazu se zapojily do mezinárodních kriminálních sítí, které obchodují s lidmi, drogami, zbraněmi. Zločinecké gangy přebírají vládu nad celými regiony. Jedněm dávají obživu, jiným ohrožují bezpečí jejich všedního dne.

Východoslovenští Romové už jsou na této cestě. Některé klany obchodují s ženami i s drogami, důležitější je ale lichva. Ti bohatší půjčují za padesáti až stoprocentní měsíční úrok svým sousedům a postupně dostávají jejich majetek úplně pod kontrolu. Bída většiny Romů se tak dál prohlubuje.

Na Slovensku hraje důležitou roli fakt, že chudobu Romů dosud skrýval sociální systém. Komunisté vytvořili model, který zajistil každému práci a dal každému sociální zajištění. Když jejich režim zkrachoval, přicházeli méně vzdělaní Romové postupně o práci. Výdělek z práce ale byl nahrazen sociálními dávkami. Pravicová vláda v Bratislavě si uvědomila, že tento dávkový systém je málo efektivní. Sice zachraňuje od úplné chudoby stovky tisíc občanů, zároveň je ale vychovává k úplné závislosti na dávkách. Dokonce lichvářský systém vznikl jako vedlejší produkt sociální podpory - klienti spláceli své dluhy z dávek. Bratislava tedy dávky drasticky omezila, za dva roky až o třetinu. Systémově vzato to je rozumné, jenže Romové tím ztrácejí jakýkoli příjem a problém chudoby tak dále eskaloval. Jakým způsobem, to vidíme v posledních týdnech. Opět se to podobá popisu chudoby v jiných zemích. Proti zločineckým organizacím zasahuje centrální vláda posílenými policejními či vojenskými oddíly. Pokud jsou ale kriminální organizace či klany dost silné, začíná partyzánská, nebo i regulérní válka.

Když vláda na Slovensku omezila dávky, reagovali na to Romové protesty, které - velmi pravděpodobně pod vedením lichvářů - přerostly v rabování. Dzurinda odpověděl tím, že posílil policii a poslal armádu, které situaci uklidnily. Slovensko není Barma ani Kolumbie a organizovaný odpor proti policii dnes nelze očekávat. Experti někdy Slovensko přirovnávají nepokojům v Los Angeles před dvanácti lety. Tehdy také docházelo k rabování a nepokoje vyžadovaly nasazení značných pořádkových sil. Nutno připomenout, že americké nepokoje byly mnohem silnější. Když přešly, vláda rozjela potřebné sociální programy, které nabídly chudým cesty, jak se dostat z neúnosné situace. Nepokoje se pak už v takové míře neopakovaly.

Slovensko zatím žádné programy pro chudé nemá a snížení dávek ještě na romské rodiny nedopadlo plnou silou. Bratislavská vláda dosud může zabránit, aby došlo k nejhoršímu a v tom je naděje pro východní Slovensko. Česká diplomacie by měla Slovensko přesvědčit, aby se vydalo právě touto cestou - už z toho důvodu, aby odvrátila migrační vlnu od českých hranic.

Situace v okolí Košic se totiž od Los Angeles liší v jednom velmi důležitém rozměru. Nepokoje mohou přerůst v konflikty mezi Romy a ostatními Slováky. Naznačuje to už účast hasičských sborů při potlačování demonstrací. Budoucí střety mohou přerůst v etnické konflikty, které dávají vývoji chudých oblastí úplně jinou dynamiku. Silnější etnika při nich začínají to slabší dále utlačovat, slabým pak nezbývá, než nějakou organizaci, která se dokáže bránit, přece jenom založit.

Může být více jako národně-osvobozenecké hnutí, může se prosadit jako mimořádně silná mafie. To je tedy pesimistická vyhlídka. Zatím se nikdo neodvažuje předpovědět, kterým směrem se vývoj na Slovensku obrátí.