Slovenští Romové a loď mrtvých

Snad si ještě mnozí pamatují knihu Loď mrtvých od meziválečného a levicového německého autora Bruno Travena. Popisuje v něm příběh lidí, kteří táhli v těžkých dobách krize Evropou za prací. Buď neměli v pořádku doklady, anebo o ně přišli a nakonec dostali práci už jenom na lodi mrtvých, kde majitelům na dokladech nezáleželo. Stačilo, že má levné lodníky, fakticky v roli novodobých otroků.

Tuto knihu dnes připomíná případ východoslovenských Romů, kteří se každý měsíc ve stovkách snaží usadit v České republice. Připomeňme, že dostatečné množství informací o příchodu tisíců nových spoluobčanů přináší zpráva, kterou pro ministerstvo vnitra sepsala Mezinárodní organizace pro migraci. Ministerstvo ji zřejmě v příštích týdnech předloží vládě. Letos do Česka přijde podle údajů cizinecké policie 1000 slovenských Romů - to jsou ale pouze ti, kteří žádají o azyl a kteří po třech měsících azylového řízení budou vráceni zpátky na Slovensko. Dalších tři až pět tisíc se zde usadí, když jeden člen rodiny najde zaměstnání. Ještě víc jich pak přichází na sezónní práce.

Česko se pro migraci slovenských Romů stalo hlavní cílovou zemí a naopak - nikdo nemá tak velký zájem se do Česka přistěhovat jako právě Romové z východního Slovenska. Podle dostupných údajů se jim nevyrovnají ani občané Ukrajiny.

Proč tomu tak je - na to zpráva ministerstva vnitra odpovídá jednoznačně. Na východním Slovensku nastal sociální kolaps. Tisícové romské komunity se ocitly v regionech, kde nikdo z dospělých nedokázal sehnat práci - mimo jiné z rasových důvodů. Zůstaly tedy odkázány na sociální dávky, které začal v roce 2003 reformovat ministr práce a sociálních věcí Ludovít Kaník. Dávky se tehdy snížily na polovinu. Práce tím ovšem nepřibylo a Romové začali hledat nějaké jiné východisko. Jedním z nich byl pokus o migraci do Česka. Už v roce 2003 požádalo 1000 lidí o azyl, záhy však pochopili, že je Češi celkem efektivně vrátí zpátky a o rok později se nikdo ani nepokoušel žádat.

O rok později přišlo další snížení dávek. Buďme k ministru Kaníkovi spravedliví. Dávky úplně nezrušil. Větší část by mohli Romové získat zpátky, kdyby se zapojili do veřejně prospěšných prací a kdyby jejich děti měly ve škole dobrý prospěch. Jenže právě tohle mnoho romských rodin nedokázalo, Také nabídka aktivačních prací je na východním Slovensku slabá a někdo prostě nemá děti ve školním věku.

V roce 2004 začali slovenští Romové v Česku hledat práci, ať už oficiálně, nebo načerno - a v místě zaměstnání se usazovat. Nelze přitom přejít, že vysoké procento přistěhovalců byly ženy, které pak začaly - dobrovolně nebo z přinucení - vydělávat jako prostitutky. Jiní načerno pracovali ve službách klientů, kteří jim odebírali značnou část mzdy za zprostředkování.

Další kapitola příběhu se odehrála v zimě na letošní rok na Slovensku. Na východním Slovensku jsou velká romská sídliště, nejznámější jsou v Košicích, Trebišově, Čierné nad Tisou a Prešově. Žije v nich hodně neplatičů - neměli platit z čeho, když přišli o dávky a práci nenašli. Majitelé domů, zpravidla městské úřady, vůči nim zasáhly velmi tvrdě. Vypnuly vodu, elektřinu a topení, některé lokality začali vystěhovávat. To vše se dělo i při dvacetistupňových mrazech. Objevila se nová sociální skupina romských bezdomovců a celé rodiny pak přežívaly v kanálech - jako ostatní bezdomovci.

Češi to poznali na jaře, když se po ročním výpadku začaly další romské rodiny hlásit o azyl. Jejich motivace byla jiná, než dříve. Slováci předem věděli, že je české úřady za tři měsíce vrátí. Chtěli se však ohřát, najít a zabezpečit dětem oslabeným zimou nutnou lékařskou péči. Pro některé to byl první krok, jak v Česku najít práci.

Příliv přistěhovalců pocítil i sociální systém. Pokud v početné rodině vydělává pouze jeden její člen, má rodina nárok na sociální dávky. Slovenští Romové to podle zjištění ministerstva vnitra využívají ve velkém měřítku - například v Mladé Boleslavi eviduje pracovní úřad šedesát takových rodin. A to ještě přistěhovalci neobjevili, že k získání vysokých českých dávek není třeba pracovat, občanům Evropské unie stačí, když u nás mají přechodně bydliště. Takový je příběh, který může mít několik konců. Jedním z nich třeba může být, že Češi začnou upozorňovat, jak se dávky zneužívají. Tím se vyostří vztahy mezi českou a romskou komunitou a populisté prosadí diskriminaci přistěhovalců. Samozřejmě vznikne otázka, kam se dál obrátí na své pouti Evropou.

Ale už jsme o tom četli v knize o lodi mrtvých. Co se stane s lidmi mimo slušnou a úředními dokumenty dobře vybavenou společnost, nebude nikoho zajímat.