Slovo pacana. Seriál o ganzích v Kazani na sklonku socialismu propojil Rusko s Ukrajinou

„Kazaň tehdy nebyla bezpečným městem. Když jsi nebyl v žádné bandě nebo jsi se jakkoli odlišoval, čekaly tě nejrůznější útoky,“ vyprávěl nedávno ruské bloggerce Kseniji Baranikovové novinář Robert Garajev.

Čtěte také

„Ve 12 letech tě šoupnou někam, kdes v životě nebyl.“ Soukup a Pazderka vzpomínají na svou cestu na Východ

Ani ne 50letý muž se v 80. letech přidal k jedné z kazaňských pouličních part. Svou zkušenost pak přetavil v knihu, která před třemi lety vyšla v Rusku. A stala se podkladem pro stejnojmenný seriál režiséra Žory Križovnikova.

„Z některých těch příběhů je mi smutno. Docházelo k vraždám nebo znásilnění. Někteří lidé si z toho odnesli narušenou psychiku, předávkovali se nebo se museli odstěhovat. Je to taková těžká stránka,“ vzpomíná Garajev na leta dospívání.

Událost roku

Seriál Slovo pacana sleduje kromě dalších postav hlavně osudy 14letého Andreje, jehož předobrazem mohl být sám Garajev. Andrej je tak trochu outsider, odlišuje se už tím, že chodí do hudební školy. K pacanům se přidává proto, aby vystoupil z role oběti a přestal být vystavován dalšímu okrádání. S pomocí kumpána Marata začíná objevovat pouliční život tehdejší Kazaně.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Za mříže kvůli divadelní inscenaci. Putin navazuje na Stalina

V hlavním městě Tatarstánu bylo tehdy podle dobových údajů sovětského ministerstva vnitra asi 90 různých part. Mezi sebou si takzvaně „dělily asfalt“ – bojovaly o území a řešily další konflikty. První série seriálu, jehož poslední, osmý díl vyšel před Vánoci, graduje ve spirále násilí. Od v zásadě nevinných krádeží přechází přes loupežná přepadení až k vraždám a znásilněním. Žádný z hlavních protagonistů neskončí dobře.

Podle ruského centra pro výzkum veřejného mínění viděl seriál do konce roku už každý šestý Rus. Seriál je ale populární taky na Ukrajině, kterou Rusko před dvěma lety napadlo. Mezi nejposlouchanější písně na streamovacích platformách se tam zařadila skladba skupiny Aigel, která je titulní písní seriálu.

Společná zkušenost

Šéfredaktor serveru Voxpot Vojtěch Boháč, který jezdí na Ukrajinu opakovaně, vysvětluje tamní velkou popularitu seriálu Slovo Pacana sdílenými zkušenostmi. „Není to tak, že by tam byl každý fanoušek. Někteří říkají, že seriál je dílem ruské propagandy. Podle některých ale situace hlavně na východě země – v Donbasu nebo v Charkově – nebyla ve své době zas tak odlišná od Kazaně. Je to sdílená zkušenost. Poprvé od začátku války jsem měl pocit, že tady vzniká kulturní aliance. Dosud Ukrajinci říkali, že jsou se Západem a nechtějí mít s Ruskem nic společného. Teď to ale najednou bylo: My jsme spolu a vy jste ti jiní. To se mi stalo za dva roky poprvé.“

Čtěte také

Requiem za Donbas aneb Jak industriální region s pestrou směsicí svérázného obyvatelstva mizí před očima

Party pacanů skutečně nebyly výsadou jen Kazaně a vznikaly taky v dalších sovětských městech. Často na jejich okrajích – tedy de facto na vesnicích pohlcených městem nebo ve městech postavených na zelené louce kolem průmyslového závodu, kam se zase stěhovali často hlavně vesničané.

Ruská antropoložka Taťána Ščepanská v této souvislosti připomíná, že pacani byli vlastně dědici vesnické tradice hromadné rvačky, známé už z doby carského Ruska. Mladíci si v rámci tohoto rituálu osvojovali hodnoty klíčové pro vesnickou kulturu jako „dokaž uhájit svoje území“ nebo „udeř jako první“.

Aby byla pacanská kultura úplná, je ale podle novináře Roberta Garajeva potřeba přidat ještě jednu ingredienci. „Pravidla, kterými se pacani řídili, vycházela z nepsaných trestaneckých zákonů. V 50. letech vyšel v rámci chruščovovského tání z lágrů víc než milion trestanců. Jejich obyčeje, žargon a styl se začal šířit ruskou společností.“

Střípky mozaiky

Ruský sociolog Ramil Chanipov dokonce v tomto smyslu odmítal ještě před pár lety psát o skupinách mladých delikventů jako o subkultuře, protože nepsanými zákony podsvětí je podle něj prodchnutá celá ruská společnost: nepsané kodexy v ní podle Chanipova dokonce převyšují sílu formálního zákona.

Čtěte také

Vodka, sleď v kožichu a cukroví z Majdanu. Jak jsme slavili Vánoce na Východě

Je to do značné míry provokativní teze, podle Vojtěcha Boháče ostatně popularita seriálu může spočívat v tom, že generace mladých Rusů se v něm dozvídá a učí se rozumět světu svých rodičů.

„Když jsem žil v letech 2010 až 2011 v Rusku, měl jsem tam přítelkyni a bavil se s jejími rodiči. Něčemu z toho, co tehdy říkali, jsem nerozuměl, byly to takové lehké gangsteřiny. A teď mám díky tomu seriálu pocit, že mi leccos docvaklo. Proto si myslím, že ho mají mileniálové i mladší lidé rádi. Doplňuje jim mozaiku světa, ze kterého vycházejí.“

Seriál Slovo pacana čelil na Ukrajině kritice, že je dílem ruské propagandy. V Rusku některé organizace požadovaly jeho zákaz, protože podle nich romantizuje násilí a má špatný vliv na děti. Úřady ale nezasáhly a fanoušci nejúspěšnějšího ruského seriálu posledních let tak už začínají spekulovat o druhé sérii.

Na seriál Slovo pacana i historii kazaňských band se dívá pořad Za obzorem Tomáše Havlína, vysíláme v repríze z ledna 2024.