Smrt Kadyrova zasáhla hlavně Moskvu
Achmat Kadyrov byl mrtvým mužem prakticky již od okamžiku, kdy v roce 1999 opustil tábor čečenského prezidenta Aslana Maschadova. Za zrádce ho ovšem nepovažovali jen jeho někdejší spolubojovníci, ale i četní prostí Čečenci, kteří vědí, co je to smysl pro čest. Příznivce zřejmě nalézal jen mezi těmi obyvateli republiky, kteří už mají války plné zuby a přejí si mír za každou cenu. Pozorovatelé se dnes různí jen v tom, kolik atentátů tento kolaborantský čečenský vůdce, v podstatě dosazený Moskvou ve zmanipulovaných volbách, vlastně již přežil.
Smrt člověka je vždycky tragická, ať už je to kdokoli. Kremlu a rodinám obětí se proto dostalo kondolencí a vyjádření smutku a sympatií například i od vysokého představitele EU pro zahraniční politiku Javiera Solany. V Moskvě však už v tuto chvíli velmi dobře vědí, že včerejší výbuch na stadionu Dynama v Grozném je zřejmě nejtěžší ranou, kterou Čečenci Vladimiru Putinovi od jeho příchodu k moci zasadili. Putin také jistě ví, proč se to stalo.
Byl to právě on, pod jehož patronací - tehdy ještě jako úřadujícího ruského premiéra - se druhá čečenská válka rozbíhala. A dodnes je to především on, kdo vytrvale tvrdí, že horká fáze války již skončila a že život řadových Čečenců se vrací do normálních kolejí. Jak je tedy ale možné, že všemocná a obávaná prezidentova ochranka, jíž velí Kadyrovův syn, nedokázala zabránit tak přesně mířenému útoku na svého nejvyššího velitele, navíc na místech dávno předem vyhrazených pro nejvznešenější hosty? Jak je možné, že právě k takovému útoku dojde o nejdůležitějším ruském státním svátku? Odpověď je jediná a potvrzuje ji třeba i loňské zničení sídla čečenské vlády - v dnešním Čečensku se nikdo nemůže spolehnout na nikoho. A už vůbec na nikoho se v této odbojné zemi nemůže spolehnout Moskva.
Achmat Kadyrov před pěti lety začal hrát vabank. Zřejmě pochopil, že jeho tehdejší spolubojovníci kolem Aslana Maschadova Rusko vojensky porazit nemohou. Proto se pokusil hrubé ruské vojenské síly zcela racionálně využít ve prospěch svůj a svých spojenců a za to se stát vazalem Moskvy, který v Čečensku se značným vlastním prospěchem bude plnit její představy a přání. To na Kavkazu z historického hlediska není nic neobvyklého. Již včera mezi ruskými znalci severokavkazské problematiky zaznělo slovo vakuum.
Za člověka Kadyrovova formátu nemá Putinova administrativa stejně kvalitní náhradu a v tuto chvíli ji asi jen těžko bude hledat. Atentát na čečenského prezidenta tak federální moc staví před těžko řešitelné dilema: Buď bude dál spoléhat na místní kádry a pokusí se jim předat moc, anebo bude posílit roli centra - rozuměj ruských státních úředníků - jak v mocenské hierarchii Čečenska, tak i v tzv. protiteroristické kampani. Výsledek varianty jedna jsou po zkušenostech s Kadyrovem vskutku ve hvězdách - lidi tohoto typu zřejmě v republice mnoho není a pokud ano, pak jsou ohroženi stejně jako zemřelý čečenský prezident.
Výsledek varianty dvě je jasný už dnes, ale pro kremelského vládce předem velmi nepříjemný. Druhá varianta bude totiž znamenat stejnou ruskou okupační správu s několika málo nastrčenými loutkami, jaké jsme byli svědky dodnes. Moskva tedy k dalšímu definitivnímu závěru o tom, kdo a jak bude v Čečensku vládnout, dospěje až po pečlivé analýze okolností včerejšího atentátu a zvážení skutečné situace v republice. Rusové už ale mnohokrát dokázali, že právě tohle jim moc nejde.
