Smutná prezidentská kampaň na Ukrajině

Začínalo se docela zostra, pak bez větších následků odeznělo několik skandálů a již koncem léta se snahy obou rozhodujících kandidátů Julie Tymošenkové a Viktora Janukovyče svezly do poměrně hladkých a pohodlných kolejí, kde patrně setrvají až do samotného 17. ledna.

Důvody jsou jasné: Janukovyč nad svou hlavní rivalkou v průzkumech veřejného mínění neustále o 8-10 procent vede a na nějaké hektické útoky jednoduše nemá náladu, protože necítí potřebu tvrdě válčit. Poklidně si jezdí po předvolebních mítincích, společně se svými příznivci nostalgicky vzpomíná na doby, kdy stál v čele ukrajinského kabinetu, díky čemuž byla životní úroveň podstatně vyšší než dnes, ekonomika rostla, zahraniční dluh se snižoval a kdyby tyto výdobytky nesmetl "oranžový mor", kdoví, kde dnes Ukrajina mohla být. Oranžový mor si proto podle Janukovyče zaslouží, aby byl smeten.

Osobně ovšem favorit těchto prezidentských voleb na své hlavní oponenty nijak významněji neútočí a naopak mluví o smíření, konsolidací a plodné povolební spolupráci. Zajímavé je, že - jak tvrdí ruský portál - "špinavou práci" za Janukovyče v souboji s Tymošenkovou nedělá nikdo jiný než třetí velmi daleko vzadu, prezident Viktor Juščenko s pouhými dvěma procenty předvolebních preferencí. Ten premiérku při každém svém televizním vystoupení pranýřuje, jak to jen jde.

Hlavním argumentem přitom dnes kupodivu není špatný stav domácí ekonomiky, ale to, že Julie Volodymyrovna "zrazuje národní zájmy", čímž je bezesporu míněna její velmi čilá spolupráce s ruským rezortním kolegou Vladimirem Putinem. Ostatně dnešní Juščenko je jen slaboučkým odvarem někdejšího poněkud uměle vypěstovaného idolu oranžově smýšlejících ukrajinských mas a jeho řečnické televizní výkony jsou nejen v ruských ale i v řadě ukrajinských médií označovány za banální, bezbarvé a nudné. Což je, dlužno říci, hodnocení víc než oprávněné...

Jak tedy volby nejpravděpodobněji dopadnou? V tuto chvíli se zdá zcela vyloučené, že by někdo z dvou prvních kandidátů získal vítězství už v prvním kole. Tymošenková během podzimu ustrnula někde kolem 20procentní voličské podpory, kdežto Janukovyč se pomalu, ale jistě škrábe přes 30 procent, ale na těch potřebných 50 % a jeden hlas téměř jistě nedosáhne.

Už dnes jsou k dispozici i prognózy pro druhé kolo. V tom by Janukovyč měl podle odborníků získat 41 procent hlasů a Tymošenková skoro dvakrát méně - 25 %. Julie Volodymirovna je ovšem známá a nelítostná bojovnice, která se jen tak nevzdá. Ač to tvrdě popírá, už se prý nechala slyšet, že druhé kolo voleb se bude opakovat tak dlouho, dokud jí výsledek bude vyhovovat.

To samozřejmě zní až trochu šíleně, ale kdo sleduje ukrajinskou politickou scénu posledních pěti let, ví, že o překvapení skutečně nemusí být nouze. Komunistický poslanec Nejvyšší rady Alexandr Holub v posledním čísle týdeníku Kijevskij telegraf připomíná, že kvůli obstrukcím prezidentské kanceláře a Viktora Juščenka osobně nebyl na Ukrajině doposud přijat jasnější a jednoznačnější zákon o volbě hlavy státu než je ten současný.

Proto poslanec Holub připouští, že myslitelný již po prvním kole voleb je jakýsi Majdan-2, tedy politický ruch v ulicích, či jak to nazvat, který by se výsledky z volebních uren snažil nepříliš ústavně změnit. Podle tohoto ukrajinského komunistického politika by však tentokrát, v duchu známéhosloganu, šlo spíše o frašku. Kdo v posledních letech viděl v kyjevských ulicích mladé lidi s oranžovými prapory juščenkovského tábora a modrými prapory Janukovyčovy Strany regionů, kteří pod oněmi prapory obou táborů vyšli se zcela lhostejnými a nic nechápajícími obličeji, protože jednoduše manifestovali za peníze, přesně chápe, co má soudruh poslanec na mysli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .