Sobotka může zachránit zdravotnictví
Ztráta Všeobecné zdravotní pojišťovny překročí koncem roku hranici devíti miliard a v praxi to bude znamenat, že pojišťovna bude platit lékařů o 35 dnů později. Kdo se zabývá delší dobu zdravotnictvím, ten ví, že podobný skluz v posledních letech nezaznamenalo. Ostatní pojišťovny o dluzích zatím nemluví. Svou finanční bilanci se snaží udržet tím, že lákají mladší a méně nákladné pojištěnce, ale i tyto ústavy připouštějí, že zdravotnictví čeká v příštím roce finanční krize.
Dluhy v řádu miliard mají bezpochyby také nemocnice, konečný účet za letošní rok ale bude zveřejněn až se zpožděním.
Poměry jsou neutěšené, správci veřejných financí by měli zasáhnout. Když ale přehlédneme situaci, tak je zdá, že se k žádnému účinnému zásahu ani neschyluje.
O reformě se mluví, to je pravda. Ministryně Milada Emmerová představila letos už třetí verzi, když první prezentovala bývalá ministryně Marie Součková a druhou bývalý ministr Jozef Kubinyi.
Koncepci Emmerové měla do konce roku projednat vláda, do programu poslední schůze ministrů před novým rokem se ale nedostala. Zřejmě tomu zabránily připomínky ministra financí Bohuslava Sobotky a vicepremiéra Martina Jahna. Oba upozornili, že koncepce neobsahuje jediné opatření, které by zastavilo další zadlužování.
Minulý týden ovšem o zdravotnictví hlasovala sněmovna. Nejprve ve třetím čtení definitivně odmítla novelu zákona o zdravotním pojištění, který zavazoval pojišťovny, aby mezi své smluvní partnery zařadily každé zdravotnické zařízení, které o to požádá. O zařazení by rozhodovaly výběrové komise, v nich by ale měli většinu zástupci státu a profesních organizací - tedy skupiny, které dosud prosazovaly spíše zvyšování zdravotnických výdajů.
Sněmovna v tomto případě odmítla zákon, který by znamenal další růst nákladů, v jiném případě ale postavila systém do nového nebezpečí. Poslanci odhlasovali, že chtějí projednávat zákon o neziskových nemocnicích, který žádá po pojišťovnách něco podobného: měly by povinnost platit každému zařízení, které by stát zařadil do veřejné sítě. Zákon rovněž zavazuje vládu, aby platila za nemocnice případné dluhy. Pokud by sněmovna návrh schválila, nemusely by se nemocnice bát o další existenci a utrácet by mohly podle libosti. Podobný krok před třemi lety provedli Poláci, jeho výsledkem byl růst dluhů a korupce. Je to paradox - pojišťovny a nemocnice jsou v dluzích a poslanci se baví o návrzích, které by ještě zvyšovaly výdaje.
A ministryně Emmerová v tomto směru konkrétně koná. Sepsala dvě vyhlášky o úhradě léků a zdravotnických výkonů. Pojišťovny varují, že vyhláška o lécích bude stát zdravotnický systém v příštím roce o miliardu korun víc, než vyhláška, kterou plánoval ministr Kubinyi a kterou Emmerová zrušila. Ve věci léků je ministryně přitom v evidentním střetu zájmů, protože na příznivější vyhlášce vydělá firma, kde pracuje jako ředitel její syn.
Vyhláška na úhradu lékařských výkonů pak podle pojišťoven může v blízké době zdvojnásobit zpoždění, se kterým dnes platí lékařům faktury. Mnohá zdravotnická zařízení se tím prý mohou dostat do neřešitelných problémů. Nad zdravotnictvím tak po roce, kdy se měnili jen ministři, zůstává viset otazník. Není jisté, co se stane v nejbližších týdnech a měsících, snad jen to, že vláda nepodnikne žádný krok pro řešení aktuálních starostí.
Jak vlastně popsat pocit z takového selhání politiky? Před rokem vláda oddlužila zdravotnictví sedmi miliardami, přesto stojíme po dvanácti měsících před stejným, zřejmě ještě větším problémem. Důvod selhání si můžeme vybrat: neschopnost, lhostejnost, anebo úspěch profesních skupin, které mají zájem, aby se do systému přispělo co nejvíc penězi ze státního rozpočtu. Protože co nakonec vládě zbude, než resort opět oddlužit.
Přesto není vše ztraceno. Zásluhu na tom má postoj ministra financí Bohuslava Sobotky, který je do značné míry úctyhodný. Už loni připustil oddlužení pouze za slib, že ministryně zdravotnictví předloží návrh reformy, která konečně změní poměry k lepšímu. K tomu ještě získal rady od Světové banky, která doporučila v obecných rysech rozumnou cestu a v létě skutečně vznikl návrh ministra Kubinyiho, který s úsporami počítal.
V nové vládě ovšem Kubinyi není a Sobotka zpočátku ztratil na zdravotnictví vliv. Teď je v podobné situaci jako před rokem. Premiér souhlasil s tím, že Sobotka má na zdravotnictví opět dohlížet a ten podmínil přijetí zdravotnické koncepce tím, že bude odpovídat doporučení Světové banky. Bez úsporné reformy pak nedá zdravotníkům žádné peníze.
V tom je vidět záblesk naděje. Situace není úplně stejná jako před rokem, protože ministerstvo financí ještě zdravotníky neoddlužilo. Pokud Sobotka udrží svůj postoj proti nářkům zadlužených lékařů a žádné peníze nedá, může politicky prosadit úspory, kterou napříště všichni uznají za nutné. Boj za nápravu zdravotnictví ještě úplnou porážkou neskončil.
