Sociální demokraté volí cestu
Když už někam musím, pak je lepší jít do Godesbergu, než do Canossy. Takovou prostou pravdou se hodlá řídit Stanislav Gross a o nadcházejícím víkendu rozhodnou krajské konference sociálních demokratů, zda ho tam bude následovat také strana.
Pro Stanislava Grosse už je všechno jasné od počátku prosince. Do té doby se ještě mohl vzít za příklad německého císaře Jindřicha, který musel před osmi stoletími v Canosse odprošovat papeže Řehoře. Současný premiér skutečně dlouho uvažoval o tom, že se půjde smířit na Vysočinu se svým předchůdcem Milošem Zemanem, který vyžadoval omluvu za údajný podraz při prezidentské volbě. Tuto možnost Gross vyloučil na prosincovém ústředním výboru své strany a rázem se ocitl na počátku cesty ke Godesbergu.
Jméno porýnského lázeňského města symbolizuje přelom v německé sociální demokracii, která se v něm počátkem let padesátých zřekla třídního boje a přihlásila k reformám kapitalistického zřízení. Dnes stejným směrem míří také Gross.
Svou cestu si úplně nevybral. Potřebuje však zdůvodnit, proč se tak distancuje od bývalého vůdce. Nejlepší odpověď může znít: protože chci změnit sociální demokracii, aby byla jiná, než pod Milošem Zemanem. Taková cesta je pro něj výhodná už z toho důvodu, že získal upřímnou podporu všech, kteří se s Zemanem někdy rozešli ve zlém. Stačí zmínit současné Grossovy poradce Ivana Fišeru a Oto Novotného, ministryni školství Petru Buzkovou, ekonoma Pavla Mertlíka..
Vede ovšem k velkým a zásadním změnám. Gross má v tuto chvíli jediného muže, který může být úspěšným tvůrcem programu, totiž ministra financí Bohuslava Sobotku. Ten naléhá na liberální reformy, které očividně myslí vážně. K jeho ambicím patří snížit daně, sanovat penzijní systém, omezit sociální dávky a reformovat zdravotnictví. Na druhé straně prosazuje - spolu s vicepremiérem Martinem Jahnem - větší podporu výzkumu a drobným podnikatelům. Jsou to nápady, které by rázem změnily stranu, která dosud především náruživě přerozdělovala státní peníze, v představitele moderní evropské levice. Dodejme skandinávského střihu, abychom ještě pokračovali v superlativech.
To už by byl slušný Godesberg, Gross ale bude tlačen ještě do hlubších změn. Ti, kdo se ve zlém rozešli se Zemanem, jsou zároveň kritiky klientelismu, který stranu ovládl během období opoziční smlouvy. Budou žádat, aby se strana rozešla s praxí, kdy politici přidělovali místa ve veřejné správě a státní zakázky svým známým. Napříště by sociální demokracie měla být skutečným obhájcem práv slabých, to znamená, neměla by z pozice síly zneužívat svou kontrolu nad státními penězi.
Jde tedy hned o dvě významné změny a o tom, jestli nastanou, se bude rozhodovat o víkendu, kdy se koná sedm krajských konferencí. Čtyři jsou na Moravě, další v Praze, Liberci a Hradci Králové. V minulých týdnech zatím pět ze šesti krajských konferencí Grosse podpořilo, aby kandidoval na předsedu strany, čtyři ze šesti krajů by jako jeho zástupce chtěly vidět Sobotku. Koho zajímá konečný výsledek, tomu postačí sledovat setkání na jižní Moravě. Odtamtud pocházejí Sobotka i Grossův vyzývatel Zdeněk Škromach. U Sobotky je předem jisté, že získá nominaci na prvního místopředsedu strany, a pokud konference navíc odmítne doporučit Škromacha jako předsedu, pak Gross vyhrál.
Sociální demokraté podporou Grosse potvrdí, že chtějí překročit Zemanův stín a že budou následovat nového předsedu reformní cestou. Teprve pak vznikne otázka, jestli má jejich strana dost schopných a rozhodných lidí, kteří by potřebné změny uvnitř strany i v celé zemi dokázali uskutečnit. Takový by byl koneckonců úkol březnového sjezdu, aby potřebné kádry Grossovi doporučil.
Sociální demokraté dnes opravdu nemají jinou volbu. Staré socialistické iluze, že stačí dobře přerozdělovat a to ostatní se už samo nějak spraví, dnes hájí komunistická strana. A ČSSD potřebuje silný příběh, který by konkuroval pozoruhodnému tažení občanských demokratů.
ODS vstala z popela po kruté porážce v parlamentních volbách roku 2002, sociální demokraté dnes mohou změnit sami sebe a znovu do volební soutěže vstoupit s visačkou "noví a zase lepší".
Nakonec je třeba přiznat, že přece jen existuje třetí volba. Canossa už je mimo hru, vedle Godesbergu se ale najde ještě cesta směrem do Engadi, tedy místa na břehu Galilejského jezera, kde Ježíš odpočíval po přílišné námaze při svých misonářských cestách. Tam se sociální demokraté vypraví, když odmítnou Grosse. Předem přiznají, že nemohou občanským demokratům konkurovat a o nic se pak nebudou snažit během čtyř příštích let. Zatím mají dost sebeúcty, aby o takové variantě vážně nemluvili.
