Sociální reforma: chudí dotují bohaté

Podle jedné z nich se o stát nestarají a snaží se zařídit sami pro sebe, podle druhé se rozhodnout státní dávky zneužívat stejným způsobem, jako ostatní.

V českém případě přitom nejsou příklady nespravedlnosti systému něčím nahodilým, fakticky patří k jeho principům. Při své debatě o sociálních dávkách na bydlení to ve středu opět potvrdila Paroubkova vláda.

Nespravedlnost poměrů na bytovém trhu je všeobecně známa. 750 tisíc domácností dodnes využívá privilegium z dob socialistického režimu a platí majitelům bytů pouze regulovanou cenu. Je to nespravedlivé vůči majitelům, kteří nemohou na svých domech vydělávat. Je to nespravedlivé vůči všem občanům, kteří takové privilegium nemají. A nejvíc je to nespravedlivé k těm, kteří si musí byty pronajímat na volném trhu a platí podle údajů ministerstva financí v průměru tři a půlkrát vyšší nájem než regulovaný. Podle statistického úřadu jde o 350 tisíc domácností.

Premiér Jiří Paroubek, ministr pro místní rozvoj Radko Martínek a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach se rozhodli, že to napraví. Deregulaci prý zruší v postupných krocích do roku 2012. Stropy regulovaných nájmů vyrostou v průměru o šedesát procent, naopak se sníží hladina tržních nájmů. Zní to pěkně, politici však na to jdou nešťastným způsobem, kterým vláda dosavadní nespravedlnosti pouze potvrdí.

Pochybné je už jenom tempo deregulací - velmi pravděpodobně je příliš pomalé a tak pouze zmrazí současný stav.

Jedna věc je ovšem ještě horší - právě systém sociálních dávek se přizpůsobí nespravedlnosti, která dosud panuje na trhu s bydlením.

Dnes domácnosti z tržních bytů dotují ty z regulovaných bytů nepřímo - trpí zkrátka panujícími poměry, které ti druzí naopak využívají. Napříště to budou dělat prostřednictví sociálního systému.

Škromach ve středu představil způsob, jak by transfer měl probíhat. Vznikne státní sociální dávka s názvem příspěvek na bydlení. Jejím úkolem bude, aby nikdo neplatil za bydlení víc než třicet procent svých příjmů. Kdyby platil, přeplatek mu uhradí stát.

Ve skutečnosti systém tak štědrý nebude. Nepočítá totiž s reálnými náklady na bydlení, ale s předem stanoveným stropem pro každé město. Ten má vypočíst statistický úřad z částky, která se ve městech za bydlení obvykle platí. Řada domácností tedy bude platit přes třicet procent. Aby se nedostaly pod životní minimum, vznikne další sociální dávka - doplatek na bydlení - který vyplatí město.

Pro příklad si představme dvě domácnosti. Žijí ve stejně velkých bytech. Jedna však platí regulovaný nájem a její náklady na bydlení dnes činí měsíčně pět tisíc, dva tisíce z toho je nájem a tři tisíce stojí energie. Ministři ještě strop nákladů na bydlení nestanovili, představme si však, že bude odpovídat nákladům této rodiny. V takovém, velmi pravděpodobném případě, bude mít rodina nárok na sociální dávku, pokud bude mít čisté příjmy nižší než patnáct tisíc. Kdyby třeba její příjem byl dvanáct tisíc, dostane od státu tisícikorunu a osm tisíc jí zůstane. Přejděme ke druhé domácnosti, která platí tržní nájem a dává na bydlení deset tisíc. Pokud bude její měsíční čistý příjem osmnáct tisíc, nárok na státní dávku mít nebude, na živobytí však bude mít stejné množství peněz jako rodina v regulovaném bytě. A kdyby byl její příjem patnáct tisíc, zůstane jí pouze pět tisíc. Přitom platí sociální dávky, ze kterých bude dotována bohatší rodina. Domácnost v bytě bez regulace přitom nebude dost chudá na to, aby měla nárok na doplatek od města.

Vzhledem k tomu, že systém regulací se bude uvolňovat jen pomalu, může tato nespravedlnost vydržet neomezeně dlouho.

O tom, jestli bude taková reforma bydlení a sociálních dávek zahájena, musí rozhodnout parlament. Poslanci by se měli zamyslet hlavně nad tím, že navržené změny zpochybní celý systém sociálních dávek.

Bohužel, mezi politiky panuje velká obava z toho, aby jakýkoli zásah do sociálních systémů neohrozil malého českého člověka, který už tak nemá peněz nazbyt. Ta jim bere i ty nejmenší zbytky kuráže, aby se pokusili učinit systém spravedlivější.