Souvislosti nedávného vypovězení ruských diplomatů z Prahy
Ruská rozvědka je pro Česko zásadní hrozbou Ruská ambasáda je zcela bez diskusí největším diplomatickým komplexem v Praze. Je svým způsobem poctou, že desetimilionová Česká republika stojí Ruské federaci za to, aby zde udržovala na sto diplomatů, což je přibližně desetinásobek počtu českého diplomatického sboru v Rusku.
Veřejným tajemstvím však je, že velká část ruských diplomatů (zdroje z českých tajných služeb mluví až o polovině všech diplomatů) jsou pracovníci ruské rozvědky, kterým ambasáda jen zajišťuje diplomatické krytí. A tím vlastně beztrestnost v rámci českého právního systému.
Letní aféra s vypovězením dvou ruských diplomatů, jejich činnost byla shledána zcela neslučitelnost s jejich oficiálním posláním, je mnoho měsíců starou záležitostí. Souvisí podle informací, které se objevily v českých médiích, s rozbití celé ruské špionážní sítě v zemích NATO. Její součástí byl vysoký důstojník estonského ministerstva vnitra Herman Simm, který od roku 1995 předával ruské tajné službě špionážní materiály týkající se především činnosti NATO. Simmo byl zatčen estonskými orgány už loni na podzim a hrozící trest se snažil snížit předáním podrobných informací o fungování ruského systému špionáže.
Týdeník Respekt, který se v minulém čísle kauze obsáhle věnoval, spojil odhalení dvou klíčových špionů na ruské ambasádě právě se zatčením estonského důstojníka. Podle týdeníku se původně plánovalo, že bude z Česka vypovězeno pět diplomatů. Ale vzhledem k ustálené praxi, že dotčená strana recipročně vypoví stejný počet diplomatů protistrany, bylo nakonec rozhodnuto, že se bude vypovězení týkat jen dvou nejhorších případů. Na rozdíl od Ruska totiž Česko udržuje v Moskvě pouze omezený počet diplomatů a ztráta pěti pracovníků by činnost ambasády na dlouhou dobu ochromila. Celá akce byla připravena už měsíce a měla se podle původního scénáře odehrát potichu, bez toho, aby se o celém případu dozvěděla média a veřejnost. Někdo, spekuluje se o tom, zda to nebyli sami Rusové, však celý skandál prozradil.
Informace, které novinářům sděluje české ministerstva zahraničí a tajná služba, jsou však velice kusé a neumožňují určit, čím přesně se ruští diplomaté, nebo lépe by bylo říci špióni, ve skutečnosti zabývali. Znepokojující informací je, že se Rusům daří budovat v Česku i v jiných zemích střední a východní Evropy rozsáhlou síť informátorů a agentů. Tady už končí legrace, zvláště, když si uvědomíme, že sovětská KGB měla v Česku obrovskou síť už v době komunismu. Zatímco dnes se řeší každá sebemenší spolupráce s "domácí" StB a stále platí lustrační zákon, který těmto lidem zakazuje zastávat místa ve státní správě, na domácí české agenty KGB jsme byli vždy jaksi krátcí. A s ohledem na to, že StB byla jaksi až ta druhá v řadě a skutečná elita pracovala pro KGB, je nebezpečí z toho plynoucí o řád vyšší, než v případě StB.
I proto je třeba i dnes do českých tajných služeb investovat dostatečné prostředky a brát Ruskou federaci jako jeden ze států, od nichž z kontrašpionážního hlediska hrozí největší nebezpečí. Nejde o nějaké démonizování Ruska a jeho aktivit v České republice. Dnešní moskevský režim je však na špičkách bývalé KGB doslova postaven - s rozvědčíkem Vladimírem Putinem v čele.
Právě infiltrace sovětských tajných služeb do politických a bezpečnostních struktur už jednou, v letech 1945 až 1948 rozhodla o tom, že Moskva po následujících čtyřicet let měla nad tehdejším Československem nadvládu. To bychom si měli vždy znovu a znovu připomínat. A ruské tajné služby, zvláště když slouží nedemokratickému putinovskému režimu, pokládat za zásadního protivníka. A zařídit se podle toho. Přinejmenším posílením naší ambasády v Moskvě, abychom mohli ruské špióny z Prahy vypovídat ne po párech, ale po i tuctech - pokud to bude třeba.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
