Špatná vláda se chválí sama
Podle hesla, že nejlepší je pochválit se sám, postupovala vláda při hodnocení, jak plní své programové prohlášení. Premiér Miloš Zeman se v Poslanecké sněmovně nechal slyšet, že vláda splnila svůj slib, že vyvede zemi z ekonomické krize. To je velmi silné tvrzení, které by asi žádalo více důkazů než poukazy na jistý, byť malý ekonomický růst.
Skutečným důkazem, že menšinová sociálně demokratická vláda prospěla své zemi by byla rozsáhlá modernizace, která by zaručila, že Česká republika do vyspělé Evropy nejen pouze vstoupí, ale vstoupí tam jako rovnocenný partner. To se nedá zařídit na jedné straně protievropskou rétorikou, ani integračními výjimkami, ale ani doslovným přebíráním evropské legislativy. O připravenosti ke skutečně rovnoprávnému vstupu nesvědčí ani uzavření 19 z 31 vyjednávacích kapitol. Především sama česká společnost jako celek by měla být ke vstupu připravena, a to ekonomicky i psychologicky.
Pro tento cíl toho udělala sociálně demokratická vláda hodně, ale důvod k tak obsáhlé spokojenosti přece jen není. Například se nedá říci, že by příliš dobře vysvětlovala své proevropské kroky. Spíše se zdá, že proevropské argumenty využívala často k odůvodňování vlastních programových priorit, to se týká například diskuse o zákoníku práce, ale třeba i o mediálním zákoně. Výsledkem je, že stále není jisté, jak by dopadlo případné referendum ke vstupu do Evropské unie, které nezpochybňují žádné hlavní politické síly. Jen mírná převaha příznivců vstupu svědčí o tom, že vláda jeho výhody ne zcela dobře vysvětluje.
Premiér Zeman věnoval pasáž svého vystoupení také opoziční smlouvě mezi ČSSD a ODS, kterou upřímně ocenil, protože umožnila řešit latentní ekonomické a sociální problémy. Připomněl pasáž z hodnotící zprávy Evropské komise, kde se říká, že smlouva přispěla ke stabilizaci stiuace, ke zvýšení kredibility České republiky a přílivu zahraničních investorů. S tím zajisté není možné polemizovat, politická stabilita, ať už jakákoliv, je pro ekonomiku důležitá.
Je možné se ale obávat, že to není pravda celá. Především - opoziční smlouva má zajisté i své závažné nevýhody, například tím, že stírá rozdíl mezi vládou a opozicí, což má negativní důsledky pro vnímání demokratického uspořádání, které právě na tomto vztahu stojí. Namítlo by se, že stabilita a prosperita je pro demokracii důležitější, než nějaké detaily ve vztahu vlády a opozice. Jenže tady je právě ten háček - opakem opoziční smlouvy přece nemusela být hned politická nestabilita.
V době jejího uzavření se nabízela i jiná řešení, díky kterým by mohla vládnout i standardní většinová vláda. Je vinou tehdejší politické reprezentace, že se tak nestalo. Odpovědnost nesou představitelé všech politických stran, nynějších opozičních i smluvních, kteří nebyli schopni se na takové vládě domluvit, ač jim k tomu voliči dali dostatečný mandát.
Spravedlivě je třeba říci, že to byl právě Miloš Zeman, který projevil nadstandardní dobrou vůli pro případné sestavování většinové vlády. Přesto by ale neměl zastírat, že opoziční smlouva nepřinesla jen stabilitu a výhody a zřejmě až historie zhodnotí, která miska vah nakonec převáží.
V nepříjemné situaci se ostatně při takové Zemanové rétorice ocitá ODS. Její hodnocení vlády je totiž poněkud odlišné. Předseda Václav Klaus obvinil vládu, že v těžké rozpočtové situaci zvyšuje sociální transfery výrazně nad míru inflace. A mezi další neúspěchy vlády zařadil problémy ve zdravotnictví, neschopnost připravit průchodnou mediální legislativu, krach projektu internet do škol a neutěšenou situaci v armádě. Kvůli ní ostatně musel nedávno odstoupit ministr obrany.
Akce internet do škol byla dokonce kritizována tentýž den, co se premiér chlubil svými úspěchy a Poslanecká sněmovna nesouhlasila s informací ministra školství. Na problému internetu je mimochodem dobře možné demonstrovat relativnost úspěchů vlády. Na jedné straně je určitě skvělé, že vláda něco takového činí, protože široká internetová gramotnost je důležitá pro obecnou vzdělanost a tedy vyspělost národa. Kdo bude mimo internet, vyřadí se z hlavního informačního proudu. Na druhé straně je ale třeba připomenout, že něco podobného je hlavním požadavkem doby, což ještě tolik neplatilo v době předcházející vlády, která to proto nepociťovala jako hlavní prioritu a příslušný velkorysý program tedy nepřipravila. A na straně třetí vidíme, jak je realizace skvělého projektu klopotná a jak ji provázejí typické zádrhele. Kdybychom v tomto případě postupovali metodou Miloše Zemana, sdělili bychom sněmovně jen první část této informace, totiž, že vláda připravila skvělý internetový projekt, za což sklidila velkou pochvalu ze všech stran. Ty ostatní věci by se taktně zamlčely.
To ostatně může platit i pro tolik vychvalovaný hospodářský růst. Jak podotkl lídr čtyřkoalice Karel Kühnl, společně s ním se dramaticky zvyšuje i zadlužování země a deficit obchodní bilance. Podle Kühnla tuneluje vláda budoucnost, že se soustřeďuje na krátkodobý růst na úkor dlouhodobého ekonomického růstu. Vláda také neřeší sociální výdaje a důchodovou reformu, čímž taktéž vlastně přesunuje problémy do budoucnosti.
Jak je tedy vidět, obě strany pomyslného politického hřiště se na činnost vlády dívají rozdílně, což je pochopitelné. Těžko asi můžeme od vlády chtít, aby sama sebe podrobila zdrcující kritice. Pravda ale je, že přílišná samochvála přece jen smrdí. Zvláště, když mnohé nasvědčuje tomu, že vládní úspěchy jsou velmi zveličovány a především podpořeny anaboliky, jejichž vedlejší účinky se mohou brzy dostavit.
ČRo 6 / RSE
4. července 2001
Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz
