SPD - nepotřebujeme výpomoc zleva
Zatímco křesťanští demokraté se vyhřívají na sluníčku popularity své kancléřky, v řadách sociálních demokratů, dnešních koaličních partnerů vládne nervozita. Možná i trochu zmatek. Nejsou to jen výsledky průzkumů veřejného mínění, které opakovaně potvrzují výrazně menší popularitu koaliční levice, tedy sociálních demokratů proti koaliční pravici.
Blíží se rok 2008 a s ním volby v několika významných spolkových zemích. Nehraje se tu jen o obsazení zemských parlamentů a vlády. Výsledky napoví, jak obě velké strany pravděpodobně dopadnou i ve volbách do Spolkového sněmu za dva roky.
Sociální demokraty ohrožuje sám koaliční partner. Tak třeba v rodinné politice. Ministryně Ursula von der Layen zde naprosto jednoznačně převzala iniciativu. Stíhána je bezradnými výkřiky sociálně demokratických partnerů, kde na svoji prorodinnou velkorysost chce vzít peníze, aby se nakonec ukázalo, že peníze tu vždy nějaké jsou. Konkurence jim vyrostla navíc na straně levé v podobě strany, která si říká Levice a do jejíhož čela se postavil bývalý sociálně demokratický předseda Oskar Lafontaine. Ze strany Levice to byl šikovný tah. Za širokými zády tohoto sárského Napoleona, se daří skrývat se bývalým východoněmeckým komunistům a neupozorňovat tak silně na sebe. Ostatně sám Lafontaine nové role okamžitě aktivně zhostil. V souvislosti s nedávno odhalenými rozkazy bývalé vlády NDR uprchlíky, pokoušející se překonat Berlínskou zeď, střílet bez ohledu na to, zda jde o ženy nebo děti, se nechal slyšet, že on, Oskar na rozdíl kancléřky Merkelové neoblékal v mládí svazáckou košilku. Zapomněl jen dodat, že ji neoblékal možná jen proto, že měl to štěstí a narodil se v Sársku. Tam svazácké košilky, jak známo, k mání nebyly.
Na rozdíl od českých sociálních demokratů a jejich přátelského pomrkávání směrem k českým komunistům německý sociálně demokratický předseda Kurt Beck novou Levici mezi levici nezahrnul a vyloučil s ní jakoukoli spolupráci na spolkové úrovni. Přivítal by dokonce nespolupracovat s ní ani na úrovni zemských vlád. Jeho postoj je o to úctyhodnější, uvážíme-li, že Lafontainova Levice představuje na spolkové úrovni, ale i v mnoha zemích (především v nových spolkových zemích) nezanedbatelný voličský potenciál.
Jedny z voleb do zemského parlamentu, které napoví, jak se bude volit i do Spolkového sněmu, budou v lednu 2008 v Hesensku. Vyzývatelkou zdejšího ministerského předsedy Rollanda Kocha je zemská předsedkyně SPD Andrea Ypsilanti.
Aby bylo zcela jasno. V Hesensku jsme my levicová všelidová strana. To jsme dali jednoznačně najevo v našem programu a v mých výpovědích nezaznívá nic jiného. Nepotřebujeme na levé straně žádnou výpomoc, řekla Ypsilanti pro rádio Deutschlandkultur.
Pro naši rozhlasovou stanici významný křesťanský demokrat Kurt Biedenkopf nedávno potvrdil, že sociální stát je jedním z významných pilířů demokracie. Současně ale poznamenal, že tento pilíř tak zbytněl, že se pod ním rozpadá základ, na němž stojí. A proto potřebuje reformu. O ni se paradoxně jako první nepokusil konzervativní kancléř, ale sociálně demokratický, Gerhard Schröder. Jeho Agenda 2010 dodnes vyvolává uvnitř strany velké rozmíšky. Nejen proto, že na odporu vůči ní znovu úspěšně vstoupil do vrcholné politiky Oskar Lafontaine - a spolu s ním i bývalí východoněmečtí komunisté - ale i proto, že mezi samotnými sociálními demokraty dodnes existují tací, kteří jsou přesvědčeni, že reforma jde proti duchu německého sociáldemokratismu. Otmar Schreiner, poslanec Spolkového sněmu vyzval v článku pro Frankfurter Allgemeine Zeitung své spolustraníky, aby ukončili programově a personálně desocializaci strany, zahájenou Gerhardem Schröderem. Podle něj se sociální demokracie ocitla na rozcestí. Čas na ni neúprosně tlačí. "Základna se rozpouští," píše a připomíná tak fatální odliv členů strany. "Funkcionáři se starají jen o své pozice," pokračuje, "a straně tak hrozí implose, pokud hned teď nepřehodíme výhybku a nevrátíme se k jádru naší sociálně demokratické politiky." Podle Schreinera však Agenda 2010 odporuje pokrokové a emancipační reformní politice. O Hartz IV, součásti Agendy, dodnes platnému Schröderovu opatření proti dlouhodobé nezaměstnanosti se vyjádřil, že tady už nejde o pomoc v nezaměstnanosti, ale o pouhé zaopatřování chudých.
Nepochybně jde o snahu vytlačit Lafontainovu Levici z politické scény. V praxi osvědčit, že SPD nepotřebuje výpomoc zleva. Levá frakce strany ale nepopírá nezbytnost reforem sociálního státu. Jen by možná chtěla, aby za ten kratší konec zas tahal někdo jiný, a ne SPD. Jen neví, jak to zařídit.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
